Jen další kousek štěstí

23. října 2018 v 16:10 | Míša*** |  Deníček


Je jedno kolikrát tu větu vysloví, pokaždé to bolí jako poprvé. Celý svět se setmí a já nedočkavě očekávám další úder vteřinové ručičky, ale ten nepřichází. Čas ve vesmíru se zastaví a já se marně snažím popadnout dech. Dívám se na nás z výšky jako na maximálně zpomalený film a jediný pohyb, který tomu zpomalení odolává, jsou tekoucí slzy po mé tváři, které se otřásají vibracemi ze sílících zvuků toho, co řekl zacykleného v nekončící smyčce. Chtěla bych se mu přiblížit, dotknout se jeho teplé kůže, ale něco je špatně. Jen myšlenka na krok směrem k němu způsobí oddálení o deset metrů, a tak to jde dál, až za mnou už není pevná zem a já se poddávám pomalému pádu, který neskončí, dokud někdo nezmáčkne play. On nestojí na dně té propasti a nechytá mě do náručí, v jeho očích se neodráží strach ani zděšení. Je to pro něj jen obvyklý den. Den, kdy ze mě vysál další kousek chuti žít, další kousek naděje, další kousek štěstí.

 

Probuzení

30. prosince 2017 v 15:44 | Míša*** |  Básnění
Dnes ráno po probuzení,
když sbírala jsem malé kousky
svého srdce z podlahy,
mi došlo, že co bylo, není,
že nemám ani dost odvahy.


Celý můj svět ze vteřiny
byl na vteřinu zcela jiný.
Nepřítel už sundal masku,
všichni vidí, kdo to je.
Kéž bych mohla zrušit lásku
a se sebou dát se do boje.

Ozvěna

15. října 2017 v 18:44 | Míša***
"Miluji tě," vyslovila
v tiché prázdné místnosti.
Ozvěna ji odvětila:
"Nemluv zase blbosti."

Pěstmi tam zdi rozmlátila
do dokonalé rovnosti.
"Miluji tě," vyslovila
podle svojí libosti.
 


Světloplachost

15. října 2017 v 18:43 | Míša*** |  Básnění
Každé ráno se před východem slunce skrývám,
během dne jen zapomínám sny, co noc za nocí mívám.

Den za dnem a každý jiný
z pevné sítě pavučiny
zkouším rozplést kousky viny.

Když se setmí a zhasnou světla,
zavřou se kvítka, co přes den kvetla.
Tma pohltí vše, co ještě zbylo,
naděje kopu i víry kilo.

"Tak zavři oči," mě nabádá.
Začíná snění nadvláda.
Tak tiše polknu ta dvě slova,
nechám si o tobě zdáti znova.

Vánoční úklid

15. října 2017 v 18:20 | Míša*** |  Básnění
Slečna M po dlouhém dni naplněném předčasným říjnovým vánočním úklidem sedí na vyčištěném gauči a dívá se před sebe. Nedívá se do dálky, ale sleduje průzračně čistý vzduch přímo před sebou, ve kterém se nemihne ani smítko prachu, neboť si dala dost záležet. Na mihotajících se smítkách přeci jen něco je, dodávají se slunečním svitem prázdnotě pěkný třpyt. Je vůbec možné, vidět vzduch, když je tak čistý? Asi je občas potřeba některé věci trošku znečistit, aby bylo pro člověka možné je vnímat dostupnými smysly. Možná, že bůh, pokud nějaký existuje, je schopný tyto věci vidět i v jejich nejčistější, nejnevinnější formě, všechny ty atomy a molekuly, jak do sebe naráží nebo se míjí.

Nač si klást otázky, ne které nelze získat odpovědi. Konstruktivnější úvahou se jí v této chvíli jeví příčina její dněšní potřeby vše očistit, uspořádat a protřídit. Ne, že by se jindy úklidu přímo vyhýbala, ovšem dnes to nevnímala jako nutnost, ale potřebu. Obětovala tomu snídani, oběd i svačinu. Tato potřeba překryla všechny ostatní. Teď když je vše hotovo, potlačené chutě znovu ožívají, přeruší tak tok jejích myšlenek a donutí ji vstát z gauče a dojít si pro čokoládovou tyčinku, teplejší ponožky a pletený svetr, protože za každým dosaženým cílem nutně následuje různě dlouhá chvilka prázdnoty a v prázdnotě se skrývá chlad. To už opravdu není nic, co by mohla postříkat Cifem a vyleštit? Tak proč se cítí, jako by její práce nebyla u konce. Kde je schovaná ta špína, která jí kazí potěšení z dobře vykonané práce? Ve všech šuplících i krabicích je čisto. Všechny tužky jsou ostrouhané a nepíšící propisky v již odnesených odpadcích. Možná by je mohla projít znovu, kdyby náhodou nějaká mezitím vyschla, ale něco jí říkalo, že to asi nepomůže. Ta věc bude ukrytá asi někde hlouběji a Cif ani Savo na to nepomohou... tedy možná ano, ale tato volba pro ní momentálně nebyla možností.

Pravděpodobně se bude muset smířit s tím, že některé věci mechanicky očistit nelze a udělat jednu z pro ní nejtěžších věcí na světě, nechat plynout ten vzácný čas a čekat.

I'm about to lose my mind. You've been gone for so long. I'm running out of time. I need a doctor. Call me a doctor. I need a doctor to bring me back to life.
(Dr. Dre feat. Eminem + Skylar Grey - I need a doctor)




Další články


Kam dál