Strach z nepoznaného

18. ledna 2012 v 20:38 | Míša***
Znáte ten pocit, jak se děje něco hodně divného, něco, co neumíte pojmenovat, něco špatného a neznámého, jak víte, že se něco stane, ale má to pro vás být nové a těžké a proto se tomu raději vyhýbáte, jak jen to jde, což vám přináší více bolesti, než kdybyste zakročili najednou?

Asi bych to přirovnala k něčemu, jako je smrtelně nemocné zvíře, které umírá v bolestech, a jeho páníčci ho nenechají utratit, aby žil co nejdéle, protož oni ho nemají tak dobře vyce ho mají rádi! Ale je to správné?

My děláme to stejné, snažíme se udržovat na živu vztah, který už jen trpí obrovskými ránami a nezastavitelně se hroutí do hlubinné propasti ničeho. Umírá.
Bojím se. Strašně se bojím! Bojím se té smrti!

Představte si, z čeho důležitého se skládá váš život. Ten můj toho obsahuje málo. Rodina, škola, a hlavně Kája. a to je všechno. Možná si říkáte, že to stačí, pár záchytných bodů, ale ona je důležitá i ta omáčka, o kterou jsem přišla. No a teď si představte, že všechny ty položky ze seznamu důležitých věcí vyškrtáte. Cítíte ten pocit? Tak, tak se cítím já!

1. Kája - už to není, co bylo před půl rokem. Je strašné sledovat, jak to končí a nemoci udělat nic.

2. Vavroš - učitel fyziky, který mě dokázal tak motivovat, že jsem se rozhodla vystudovat fyziku, do jehož hodin jsem se nemusela téměř vůbec učit, jak uměl vysvětlovat. A toho už nemám, ve druháku nám změnili učitele. Byla jsem z toho zdrcená natolik, že jsem probrečela celé velké prázdniny a ještě jsem nepřestala.

3. Naše třídní. Bylo to tak, že jsem chodila na záklladku do matematické třídy a už od malička miluji matematiku, ale bohužel na střední jsem dostala v ppváku na matematiku učitelku, která by podle mě mohla učit leda tak v mateřské školce, modlila jsem se, ať ji ve druháku nemáme, přání se splnilo, ale dostali jsme ji na fyziku (viz bod č. 2), je ještě horší. Měla by přestat učit!

4. Můj velký sen - stát se interiérovou designérkou - jsem zatratila už dávno, ale vím, že mě k tomu mé srdce (i přes lásku k fyzice a matematice) táhne.

5. Nejsem schopná PŘÁTELSTVÍ S OSTATNÍMI LIDMI. Nejlepší kamarádkou jsem se sebou a s Kájou - což je důvod, proč jeho ztráta bolí dvojnásobně - přítel i nejlepší kamarád. (Ostatně můžu si za to vlastně sama)

Jsem jen hromádka stížností a depresí, ale frustruje mě ten pocit, že s tím nemůžu nic udělat! Jsem asi zatracení hodna.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Red eye Red eye | Web | 18. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

ano to o čem mluvíš chápu a celkem tomu rozumím... :-)

2 Kristy Bee Kristy Bee | Web | 18. ledna 2012 v 21:15 | Reagovat

Taky jsem si tímhle procházela a částečně jsou tu pořád věci znepokojující, ale tu naděj a odvahu jít dál neztrácej ;-). Já taky byla odmalička hodně vázaná na školu a na učitele, též jsem kvůli jedné fyzikářce, kterou nám vzali, probrečela prázdniny, ale to už je dáááááávno pryč a přišly zas další starosti.. Jako právě nedosatek volnočasových aktivit, z toho plynoucí nedostatek přátel a podobně. Jako malá jsem neměla dost odvahy (a teď jí taky moc nepřekypuju, ale je to lepší), abych se přihlásila na nějaký kroužky, ale teď jsem se rozhodla to dohnat.. V 17ti :D Ale proč ne. Nikdy není pozdě s něčím novým začít ;-).

3 carolin-a carolin-a | Web | 18. ledna 2012 v 21:44 | Reagovat

jo, s tímhle pocitem se setkávám vážně často.... to s tim učitelem je hrozný, my to tak měli s matikářkou, teď máme huliče alkoholika a hráče pokeru za peníze...

4 Míša Míša | Web | 18. ledna 2012 v 21:58 | Reagovat

[3]: : S tímhle se dá alespoň něco dělat, takoví lidé by neměli učit a pokud by to bylo známo, snad by dostal vyhazov, ale ta naše je jen přemrštěně blbá, pomalá, pečlivá a bere to jak na základce a to, že fyzika není hodina, ve které se učivo učí jako básnička, taky nechápe!

5 Pazzo Pazzo | E-mail | Web | 19. ledna 2012 v 5:56 | Reagovat

Strach jen omezuje... Co ty víš, třeba na tebe někde čeká lepší vztah ;o)

6 Eloush Prdloush Eloush Prdloush | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 7:06 | Reagovat

CO s tím nadělám? Doma jsem průšvih neměla a do vysvědčení se to snad ani nepíše, tak proč to řešit. Já si jsem vědoma toho, co jsem (ne)provedla. Napravila bych se sice i bez NTU, ale to je asi jedno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama