Březen 2012

Botičky

26. března 2012 v 20:03 | Míša*** |  Deníček
Při vydělávání si prachů tím, že rozprodáváte svoje věci, dochází k jednomu zásadnímu problému. A to, že zachvilku není co prodávat.

Už jsem se rozloučila s mnohými milovanými blbůstkami. Jako knížky Stmívání, velké boty, malé boty, divné boty, babiččiny boty, nevyužívané oblečení... zdá se to postradatelné, ale když máte jen věci, které používáte, uvědomíte si, že jich je málo. Chybí takový ten pocit... mám na výběr, sice si stejně vyberu jen určitou škálu odění, ale nemusím, takto nemáte ani ten pocit moci nad svými rozhodnutími, prostě musíte, protože ostatní trička jsou zmuchlaná v prádelním koši.

Momentálně šetřím na poměrně drahé boty z Bati, až si říkám, jestli to má cenu sice jsou pro mě jak dělané, ale proti nom stojí ebay.com. Našla jsem si novou nakupovací stránku. Kromě aukra přibyla i tato šílenost. Vraždila bych české prodejce bot. Na ebay se prodávají boty ze zahraničí za nejméně třetinové ceny těch našich a s mnohem lepším designem. Bohužel, vzhledem k tomu, že se dováží z ciziny, poštovné není zrovna nejnižší! Například pro tyto šaty bych také vraždila: nebo tyto boty....Pípadně tyto: nebo dokonce
horké adeptky na utracení mých penízků: Bohužel momentálně nejsem o 1300 bohatší, abych o ně mohla schudnout.Ale já je našetřím!!!! Ten podpatek není zase tak vysoký, jak vypadá. A já bez těch bod nemůžu žít, když už vím, že existují!

Dneska jsem si psala s nějakým studentem z Pákistánu v angličtine. Byla to celkem sranda. Navíc jsem si perfektně procvičila angličtinu. Jen doufám, že to Kájovi nebude vadit. :D

No nic, jdu se pokusit podívat na školu, ale asi se mi to zase nepodaří.... doma jsem se neučila už tak 3 týdny... vážně síla. Taky to tak potom vypadá. Vychází mi 2/3 ze zemáku....Musím to všechno dohnat, nemůžu mít více jak jednu dvajku" Maximálně 2, ale to už bych těžce nesla, přeci jen 2 pololetí gymplu se píše na přímačky na vysokou. :D Vím, že jsem ve druháku, a někteří neměli samé jedničky už od páté třídy na základce, ale já prostě ty jedničky beru jako výzvu. A vždycky když si něco zadám, tak to musím splnit.

Má mysl na papíře

22. března 2012 v 18:49 | Míša*** |  Kreslení
Asi jsem vážně trefená, vždycky jsem byla hrdá na to, že jsem jiná než ostatní, že nezapadám do žádné řady a jsem originál, který nejde lehce napodobit, ale teď už to nechci. Protože všichni kolem mě jsou mnohem šťastnější. Nebojí se riskovat zjištění, že jsou k ničemu a i kdyby byli, nikdy si to nepřipustí. Moje vysoké měřítka na mou osobu se stále zvyšují a já už nemám energii jim vyhovovat.

No každopádně. Pořád kreslím jenom oči. Nevím, kde to beru. Nejsou to věci, ve kterých se projeví kreslící talent, ten bohužel nemám, ale myslím, že když už kreslím, obvykle nakreslím svůj psychický stav. Těžko vyčíst, jak to semnou tedy je. Tak se tedy koukněme na mou duši v 70 x 40 cm :D.

Čím více svítí slunce, tím více vynikají tmavá zákoutí

21. března 2012 v 16:29 | Míša*** |  Deníček
Co si budeme povídat, není tajemstvím jakou silnou a účinnou sebedestruktivní vlastností jsem byla obdařena, stejně tak není nijak zapírané, že křivka závislosti štěstí na čase v mém životě má tvar asi jako příčný řez Himálajemi. Zrovna teď jsme bohužel sešli do údolí a čekáme až pojede lanovka zpátky nahoru.

Možná ještě lepšího přirovnání by bylo možné dosáhnnout představou jehly v kupce sena (a řekněme, že nás nenapadlo seno zapáli, počkat až dohoří a potom vylovit z popele jehlu).

Nemám ponětí, co si mám se svým životem počnout. Ono se to všechno celé posralo. Teda je to moje vina, takže bych neměla říkat: "ono se to..." ale přeci jen to mým uším zní lépe. Nevím jestli znáte ten pocit, když cítíte, že byste měli být někde jinde s jinými lidmi a dělat jiné věci, ale nemáte ponětí, jak na to a tak jen pokračujete v nesmyslných činnostech na nedůležitých věcech a vzdalujete se sami sobě, nalháváte si výmluvy proč není možné s tím něco dělat a až jim uvěříte ztratíte se v tom a jen s těží se z toho vyhrabete sami ven.

Ale zase nebudu dělat, že brečím od rána do noci. Jsou zde i pěkné chvilky, mám přeci Káju.
Jasně, hádáme se
Já: Zase jsi nezavřel tu skříň a ten šuplík,...
Kája: Zase máš tak krátkou sukni!
a ne vždy se shodneme
: Zlato, nejdříve uklidíme a potom na to vlítnem!
Kája: Tak nadržený zase nejsem.
sem tam dokonce někdo řekne něco pekného (dokud to nezkazí něčím špatným)
Já: Broučku, zdají se ti moje prsa moc malé?
Kája: Zlato, nezáleží na tom, jak velká jsou prsa - ODMLKA - ale kolikrát už je člověk viděl! -> následoval silný úder mou rukou do jeho paže.
ale přesto/proto ho strašně miluji a jsem moc šťastná, že ho mám.

Ne všechny vztahy jsou dokonalé, ale vím, že si jich musím vážit, protože ještě tady je jedna má vlastnopt, která není tajemstvím a to, že jsem zlá, umíněná, tvrdohlavá mrcha bez špetky respektu a úcty k druhým. Ano, to a mnohem více.

Smrt má mnoho očí

13. března 2012 v 17:55 | Míša*** |  Kreslení
Dneska mě zase chytlo šílené nutkání pokydat si stůl a všechno okolo barvama, poházet štětce kolem sebe a vylít plechovku s vodou na stůl. Našla jsem v předsíni veliký papír, tak bylo nutné ho znehodnotit. Když to viděla mamka, ptala se, jak se to jmenuje a dávala tomu jména jako smrt číhá všude a smrt vidí všemi úhly a podobně, pak se k ní přidala teta s podobnými názvy. Nechápu, co to pořád s tou smrtí mají... Já bych to pojmenovala, (kvůli motýlka): Na všem se dá najít krása.

Nesnáším prázdniny, nesnáším školu

12. března 2012 v 10:20 | Míša***
Jsem ztracená ve vlnách neštěstí
jsem pohřbená do divných pověstí
běžím maraton hořících bolestí
bojím se každého rozcestí.

Asi budu muset udělat jeden veliký krok ke změně...nesnáším změny.

Kreslení po zdech

4. března 2012 v 20:24 | Míša*** |  Kreslení
Upřímě nevěřím, že to bude někdy třeba, ale kdybych si někdy hledala nového přítele, tak hlavní podmínkou by bylo, aby měl bílé zdi. Možná trošku neobvyklý požadavek, ... Už snad 3 týdny u Káji kreslím(e) po zdi a začínám(e) se blížit ke konci. Už nám chybí jen jeden rožek a jde se na další zeď :P. Vzhledem k tomu, že Kája teď pořádně ujíždí na 9gag.com, vybrali jsme postavičky, které se objevují v tamějších "komixech." A taky legendární kočku Nyan Cat, ta potvora mi zabrala tak 4 hodiny... ani nevíte jaká to byla úleva, když jsem nakreslila poslední pixelku :D . Zbývá nám už jen jeden ten pravý dolní rožek, nenapadá vás, co s ním??????





No a můj miláček...?
Néééé, to mu křivdím, dělal mi celou tu dobu DJe a podával čajíček. A taky se mu nesmí upřít ten výkon při napsání písmenek N a A ve slově China. :D
Taky jsme sem tam zašli do sklepa nasekat dřevo a zatopit, z čehož plynulo něco díky čemu teď kája bude mít sekání dřeva o mnohem raději. 2x. A asi teď ve mě chvíli vůně nasekaného dřeva bude evokovat jisté sexuální touhy. :D

Dneska jsme se dokonce rozhodli vyjít konečně na sluníčko a jeli jsme na brusle, bohužel žádné fotky nemám,... Nějak nebylo co fotiti, takový normální den.Až když jsme přišli, došlo mi, že památka zase nebude. Ale přece jeden záběr vzniknul. Zrovna když se Kája převlíkal, zmáčkla jsem samospoušť a běžela k němu, ale vzhledem k tomu, že nemá na té fotce kalhoty a asi by mě zabil, kdybych ji tady dala, tak se nepodělím... ale zase na druhou stranu, je to jedna z mála fotek, kde jsme spolu, tak alespoň malý výřez:

Jsem zmožená a celý dva dny jsem se nepodívala na špetku školy, tak se jdu podívat aspoň na angličtinu, to je teď snad jediná věc, co mě ještě nepřestala bavit.

Mrtvý krtek

2. března 2012 v 11:11 | Míša*** |  Fotky
Škoda, že nám na zahradě nezemřelo něco zajímavějšího, takový krtek je vážně škaredý.