Duben 2012

Rytmus měl pravdu

30. dubna 2012 v 18:44 | Míša*** |  Hudba
Včera jsem se dost namíchla, když jsem se koutkem oka dívala na Hlas československa a zpívala tam Ivanna Bagová, pokud nevíte vo co go: ZDE její vystoupení

Samozřejmě jako obvykle po dozpívání přišlo na řadu hodnocení porotců, kde mimo jiné sídlí: Patrik Vrbovský známý jako Rytmus a Michal David. A právě tito dva pánové se včera názorově střetli kvůli této blonďaté zpěvačce (nejen kvůli ní).

Šlo asi o toto: Rytmus prováděl své hodnocení, kdy upřímě zpěvačce naznačil, že na něj působé zastaralým dojmem a chybí jí takový ten šmrnc, co zapůsobí na mladé lidi, že mu spíš připadá jako pro padesátileté publikum.

Načež Michal David se začal narážet do Rytmuse, ve stylu že on vlastně není ani žádný zpěvák a veřejně ho shodil a urazil v přímém přenose, což bylo nejen trapné, ale také vysoce neprofesionální. A upřímě řečeno, když poslouchám zpívat lidi z týmu Michala Davida, tak snad kromě jednoho, už nevím jméno, ale který zazpíval vybranou předělávku písničky Personal Jesus Od Marilyna Mansona (tu píseň si sám vybral a Michal s tím ze začátku nesouhlasil), tak snad úplně u všech mám pocit, že zpívají písničky jak výběrem, tak způsobem, který by zaujaly tak 50 let zpátky a usínám u toho. Vůbec se mi nelíbí, jakým stylem vystupují a podobně.

Takže ať už jsem si o Michalovi Davidovi do včerejška udělala jakýkoli obrázek, tak teď mě naprosto zklamal a je to pro mě jen přestárlý dědula, který mě, sedmnáctiletou puberťačku, už nemá šanci zaujmmout a obávám se, že se to přeneslo i na lidi v jeho týmu.

Než začal v tv hrát Hlas československa, myslela jsem si, že Rytmus je jen namyšlený vypatlaný idiot, ale jak tak poslouchám ta hodnocení, tak mluví upřímě, na rovinu a poskytuje užitečné rady. Michal David snad nikdy neřekl nic, co by mělo pro toho člověka nějaký užitek.

A teď bych jen na pravou míru uvedla - nejsem fanynka rytmuse, jelikož rappery moc nemusím, natož ty slovenské, ale podle mě je to velmi chytrý člověk, který se vyzná v lidech, hudbě a který se orientuje v dnešní době a bude umět svému týmu pomoci oslovit cílovou skupinu mladých lidí, a to platí i pokud by byl takový namyšlený idiot, jako si hodně lidí myslí.

Musím uznat, že Ivanna zpívá krásně, ale chybí mi v ní ta divokost a hlavně ta vzpoura, kterou musí v sobě a svých písničkách zpěvák mít, aby mě oslovil. Kromě toho, že nezpívá falešně, pro mě není ničím zajímavá a jen proto bych jí hlas neposlala. Neděláme tady konkurs na operu. Myslím, že československo nehledá nějaký tuctový hlásek, který polovina lidí vůbec neocení, protože nemá hudební sluch. Hledáme tady někoho, kdo zaujme a tím pro mě zatím Ivanna Bagová není.

Jaký na to máte názor vy?

Kašlu na tebe!

25. dubna 2012 v 21:18 | Míša*** |  Deníček
Nikdy bych nevěřila, že se dokážu tak strašně naštvat. Vězte, milí, přemilí, že už jsem se hodněkrát naštvala až do samotné nenávisti, ale to co cítím teď je tak milionkrát horší. Nikdo vás nedokáže naštvat tak, jako ten, koho máte rádi, ono se to totiž násobí. Ale já už končím. Je to akorát tak stejně pokrytecká, jako tvrdí, že jsem já.

Sice ten zasraný vroubek na mojem zasraném srdci zůstane, ale teď už ho neberu, jako svou slabost, ale naopak, protože teď už vím, že tam patří a bez něj už žít nechci, bude mi připomínat to, jak se věci změnily. A že se změnily. Je to jako východ slunce po podělané polární noci.

Jsem to, co jsem a nikdo mě už nedonutí myslet si, že jsem špatná. Nikdo špatný totiž neexistuje. Jen si musíte najít tu správnou společnost. Snad se dneska konečně vyspím. Jsem totiž zpátky ve svém těle a ve své hlavě! A víte co?

JSEM ÚŽASNÁ!


Jak napsat básničku

19. dubna 2012 v 21:43 | Míša*** |  Deníček
Dneska jsem na krásná.cz četla jeden velmi směšný článek, který s dobrým úmyslem poskytoval návod na to, jak napsat báseň. Upřímě řečeno, řídit se radou: Vymysli si o čem budeš psát, poté vymysli název, pak napiš 1. řádek a hledej rým, abys vytvořila ten druhý... je rada jak pro idiota. V praxi? Vyleze vám z toho něco ve smyslu:

Moje první básniŠka

Vymyslím si první řádek
druhý dám jen pro pořádek
třetí poskytne nový rým
první, co mě napadlo - tak šup tam s tím!
Co, že to smysl nedává
báseň je hotová - tak řvu "sláva!"

mi se celkem líbí...LAVÍSKUJETE TO TAKY?

Moje rada zní: ZABODNĚTE SI NŮŽ DO SRDCE A PAK TOU KRVÍ NAPIŠTE, CO CÍTÍTE. NA RÝMY NEHLEĎTE, TY ČASEM PŘÍJDOU.
Polibte svého milovaného, Ochutnejte jahodu, vnímejte, co se děje kolem vás...

Ale nikdy nepište jen tak z donucení, protože prostě chcete, protože potom z toho vyjde taková ko*otina.

Důkaz

19. dubna 2012 v 21:12 | Míša*** |  Deníček
Jsem na absolutním dně svého života, což pro některé znamená, že to nemůže být horší, takže to je fain, ale pro mě to znamená, že to může být lepší - ale není. A proč to tak je? Já sama nevím. Chtěla bych jen pochopit, co se to ve mně děje. Dostávám rady ostatních ve smyslu: Nech to plavat, to bude v pohodě, nebo proč to řešíš? Ono se to časem vyřeší. Proč to řeším? Protože mě to trápí a trápí mě to už dlouho, chci se toho zbavit. Proto.

Dostávám teď ve škole samé trojky, protože nejsem schopná se učit. Raději si sednu k počítači a dívám se na nějaké seriály, nebo čtu nějaké blbosti, abych zapomenula na svůj život! Víte, proč píšu zapomenula místo zapomněla? Protože nevím jestli se píše zapomněla nebo zapoměla. Už jsem asi milionkrát zjistila, jaká je pravda, ale nedokážu si to zapamatovat, stejné je to se slovíčky ztratit a skončit - což je dost velká ironie, vzhledem k tomu, že vztahy v mém životě nenávratně končí a ztrácím fyzicky i psychicky, co se dá a ani to neumím správně napsat!


Zítra píšeme kontrolku z matiky. Nikdy jsem se na ni neučila... ale bojím se, jak to dopadne se zítřkem, poslední dobou se nejsem vůbec schopná soustředit v hodinách, protože musím na "něco" pořád myslet, načež si pamatuji velké kulové. Ale nebudu se do toho učit, protože bych si musela přiznat porážku.

Moc mi chybí to přátelství, jenž u konce svého trvání stejně nemělo pořádnou hodnotu.

Myslím, že s přehledem dokážu dát do kupy příčinny mého neštěstí, ale já to nechci udělat. Strašně se tomu bráním. Protože vím, že bych musela obvinit sebe a to nechci.

1. Jsem neuvěřitelně majetnická

2. Nesnesu, když nemůžu předložit pravdu, kterou znám, pletoucímu se člověku

3. Zamilovala jsem se do holky a nebo jsem jen úplně blbá, obojí je stejně hrozné, ne že by bylo hrozné zamilovat se do holky, ale bohužel 1. jsem "vdaná" 2. to není zrovna nejšťastnější zamilování

4. Hádám se se svým miláčkem, čímž mu ubližuji! - ubližuji své lásce, co může být horšího?

5. Nejsem schopná jeden den se nepohádat s mamkou

6. Nejsem schopná dát si své zdraví do pořádku - ale je to proto, že to nejde

7. Budu mít nejméně 3 dvojky na výzo, což se může zdát, jako naprostá kokotina, ale naprosto mi to podryje sebeúctu. Zklamala jsem se v mnoha věcech - neschopná partnerka, kamarádka, dcera, kytaristka, malířka a teď ještě budu neschopná ve škole. Možná 3 dvojky v druháku na střední neberete jako prohru, známky navíc o ničem nerozhodují, můj mozek mi taky říká, že jsem asi spadla z višně, ale já to tak beru, už jsem na to prostě zvyklá -> čímž se dostáváme k bodu č. 8

8. Nesnesu změny -> strašně dlouho mi trvá, než se přizpůsobím novým věcem, činnostem, lidem... Stejně tak se nedokážu přizpůsobit jejich ztrátě. Nedokážu si zvyknout ani na jinačí povlečení, nesnesu, když mi někdo těsně před vykonáním mého plánu něco změní.

Já prostě jen nevím co s tím, už mě nebaví močit polštáře s tím, že si za to všechno můžu sama. Už mě to nebaví. Ale nejsem schopná s tím nic udělat. Prostě na to nemám...

Jsem na holky?

18. dubna 2012 v 19:24 | Míša*** |  Deníček

Pusťmě si nějakou citovku a pojďme zapřemýšlet:
Dnes bych ráda nadnesla falešně zřejmé téma, které se odráží od mého ztrhaného obličeje ve zbytku nekvalitní tužky na oči. Možná jste ještě neměli a nikdy nebudete mít příležitost pochybovat o své sexuální orientaci, ale já tento problém začínám řešit čím dál častěji. Možná jsem jen ve zmateném období sedmnácti let, které nic neznamená a nebo začínám pociťovat svou pravou tvář. Jak zjistím, co je pravda?

Vím jistě, že mě přitahují muži, bylo by asi divné, kdyby ne, když vezmu v úvahu, že už dva roky s jedním chodím, včetně sexuálního života, ale nějak se mi do toho začínají plést i děvčata. Je těžké rozeznat jestli k dannému člověku cítíte lásku, nebo jen přátelství, když je to vaše kamarádka, u které jste zvyklí, že na ni myslíte, že ji máte rádi, že s ní rádi trávíte čas.

Začínám pociťovat, že mi v životě něco chybí k tomu, abych byla stoprocentně spokojená, co když to je právě ten problém, co když si musím přiznat, že je to tak? Co když jsem in love with girl? Děsím se toho, ale pár věcí by to vysvětlilo - to mě děsí ještě více.

Není to poprvé, co mám takové choutky,... Víte, existují lidé, kteří se domnívají, že přátelství mezi klukem a holkou není možné, protože jeden z nich to lehce začne brát jako více a pak není zrovna šťastný, když ho ten druhý označuje za kamaráda, ale mě by v tom případě zajímalo, s kým se mám bavit já, když by bylo pravdou, že se mi líbí jak holky, tak kluci. V tom případ se domnívám, že situace by jasně vedla k tomu, zavřít se doma do komůrky a nevylézt ven. Nebo se mýlím - ráda bych. A toto neříkám jen tak. Znám se. Už několikrát se mi takhle popletly city a nerada bych tím potom někomu ublížila. Myslím, že mám dánu do vínku extrémní schopnost takto zabíjet své vztahy, tím, že uližuji tím, jaká jsem, ale ona se osobnost těžko mění. Prostě jsem jaká jsem a asi si budun muset zvyknout, že JÁ jsem důvodem svého neštěstí a nikdo jiný.

Je to ale těžké... nemáte někdo zkušenost s tím, jak rozpoznat "mít rád" od "milovat"? Tedy kromě čtení "testíčků" v bravíčkách samosebou... Těch už mám z 12ti dost a nepomohly. :D A kromě toho ztratit a poznat, jak velká ta ztráta byla z pocitů, které cítite, protože má schopnost nalhávání si, že to tak není je neskutečně veliká.

Myslím, že už to není jen touha po experimentování. Chtěla bych holku. Chybí mi. Holky mě vzrušují mnohem více než kluci. Snad kromě Káji a pár zlatých vyjímek jsem nikdy neřekla o nějakém klukovi, že je pěkný, ale za pěknou holkou se s hlavou plnou fantazí dokážu otočit i dvacetkrát denně.

Úplně vidím, jaké by to bylo a chci to!


Janet Devlin

15. dubna 2012 v 15:15 | Míša*** |  Hudba
Mám ráda talentové soutěže, protože pokaždé se tam najde někdo, kdo mě nějak okouzlí, někdo, o kom víte, že neslyšíte naposledy. Nedávno jsem narazila na X Factor 2011 z Velké Británie, sem tam byl někdo dobrý, jindy jsem se zasmála, ale pak jsem našla Janet Devlin. Stydlivou nevinnou šestnáctiletou holčičku s hlasem, který mi nedá spát.

Pochází ze Severního Irska, hraje na kytaru a jak ve svém "medailonku" prozradila baví ji čtení. Jako první píseň, se kterou okouzlila celou porotu a plný sál lidí, si vybrala "Your Song" od britského zpěváka Eltona Johna, zřejmě více známou v podání Ellie Goulding, já osobně ji znám jen díky muzikálnímu filmu "Moulin Rouge". Každopádně, když jsem ji slyšela, neubránila jsem se husí kůži po celém těle, což je možná zároveň zásluhou té písničky samotné, ale přesto jsem zůstala nad jejím výkonem stát s otevřenou pusou.

Následovalo dlouhé procházení veškerých možných videí. Tato slečna si troufla na "Don´t wanna miss a thing" od Aerosmith, zazpívala to s dětskou sladkostí, která mi na tom sice vadila, protože se s textem té písně dle mého názoru neslučuje, ale i tak jsem to dokázala překousnout, protože to vyrovnala skvělým výkonem, či si dokonce troufla na "Sweet child of mine" od Guns and Roses, což zaspívala v magické atmosféře s doprovodem harfy a možná je pravdou, že to potom neznělo zrovna moc rockově, jak by se dalo očekávat od písně hard rockové skupiny, ale to se mi na tom právě líbilo, že to vzala po svém. Moc se mi v jejím podání také líbila píseň: "I am beautiful" od Christiny Aguilery.

Existují, existovaly a budou existovat lepší zpěvačky, snad dokonce i v té samé soutěži, například Amelia Lily, která dokonale zazpívala nejen píseň "Freedom", nebo například neuvěřitelně krásnou píseň "Show must go on", kterou zvládla bez jediné chybičky, ale kterou nedokážu slyšet z ničích jiných úst než z Freddieho Mercuryho, protože ta píseň je jeho... když ji zpívá někdo jiný, jsou to jen prázdná slova, jen on ji může zpívat tak, aby si zachovala tu pravdivost a krásu, když ji slyším, chce se mi brečet, protože ona má v sobě tolik emocí, strašně obdivuji, jak dokázal nejen žít s myšlenkou blížící se smrti, ale stále zpívat jako ten největší král.

The show must go on
Inside my heart is breaking
My make-up may be flaking
But my smile still stays on

Ano, je tam více úžasných, ba dokonce lepších zpěvaček, ale Jenet si mě získala tím, jak z ní vyzařuje něco nového, něco co je v málokom. Strašně mi připomíná Florence Welch ze skupiny Florence and the Machine, kterou mám moc ráda. Je to prostě holka, kterou nechci zapomenout, protože věřím, že jednou bude mít svoje písničky a ty já chci rozhodně slyšet, protože už teď vím, že se mi budou rozhodně líbit.

Na závěr Under the bridge by Janet Devlin, ne její nejlepší vystoupení, ale mi se bude líbit snad i kdyby zpívala falešně, oproti těm našim českým kopíráckým hyenám, či typům jako Britney Spears, je prostě hvězda.

DORT ... :D

14. dubna 2012 v 17:40 | Míša*** |  Deníček
Domluva je skvělá věc... ale když celé za*rané dopoledne (asi 5 hodin) děláte dort na oslavu narozenin v domění, že má být dneska, protože tak byla domluva (asi ne) a když už máte v ruce zdobičku a stačí jen dozdobit, zazvoní vám mobil a vy zjistíte, že oslavenec jednoduše nedorazí a skoro nikdo o ničem neví, tak to dopadne takto:
Nemohla jsem jinak, jsem děsně naštvaná, protože jsem si mohla místo toho mohla dělat věci do školy, když oslava byla včera! Doufám, že jste si ji užili!

Velikonoční pondělí

9. dubna 2012 v 18:11 | Míša***
Velikonoční pondělí pro mě znam jedinou věc, odjet pryč z domu, tuto tradici dodržujeme už více jak 5 let a proto ji beru jako mnohem důležitější než pomlázkování. Existuje pár věcí, ne které mám nekompromisně striktní názor. Nechci tvrdit, že vůbec neslavíme vánoce, ale tak nějak se snažím vyhýbat křesťanským svátkům, protože vzhledem k tomu, že o sobě s hrdostí mohu prohlásit, že jsem ateistka, tak si myslím, že nějak ani nemám právo.

A upřímě mi některé ty tradice příjdou poněkud trhlé. Nebo spíše to co se z nich stalo. Ještě bych pochopila, že nám mladé větvičky předají energii do dalšího roku, snad i ta voda by byla pochopitelná, ale kde se vzaly ty děsně páchnoucí voňavky. Jak znám křesťanství, tak věřím, že i to má nějaký důvod ale povězte mi, co může mít Adidas, Puma, Rexona, Playboy, atd.... společného s oslavou zmrtvýchvstání Ježíše. Nerada bych vyzněla jako citlivka, ale chtěla bych vidět toho chlapa, který by pak celý den chodil s padesáti druhy vůní na vlasech a byl úplně ok.

Ono je sice pravdou, že mnoho zvyklostí, které máme spojeny s velikonoci, je původně pohanských, že byly vzaty z oslav příchodu jara, ale jelikož dnes už je to vnímáno, jako čistě velikonoční věc, tak se toho s prominutím ráda zdržím.

No každopádně, dneska jsme se s rodiči a s Kájou rozhodli vyrazit do Hradce nad Moravicí podívat do zámku, upřímě řečeno, nebyla jsem z toho zrovna nadšená, ale nakonec jsme se dovnitř ani nedostali, protože měli děsně narváno a tak jsme se museli spokojit s procházkou kolem zámku a na dvě věže, načež jsme náš úžesně historický výlet završili návštěvou v Globusu za účelem najíst se.

Vznikla děsná spousta fotek... Tak jsem se těšila, že si tady nějaké vystavím, ale pravdou je, že na nic vypadáme buďto:

Jako, že se "děsně dobře" bavíme:

Jako zdrogovaní blázni:
Jako, že tam vůbec nejsme

Ale tak, snad mohu pár fotek považovat i za normální:
Například jak úspěšně vylízám poslední schůdky do nekonečně vysoké věže
Nebo, jak tam do toho prostředí sličný rytíř Kája krásně zapadá

Smutný méďa

8. dubna 2012 v 15:11 | Míša*** |  Kreslení
Včera jsem si oblíbila míšení různých barviček na tom lvovi, dneska jsem se to pokusila aplikovat na pochmurnější téma. Moc se mi to nelíbí, ale dneska šlo hlavně o poselství... a to je předáno.


ale

Duhový LEV

7. dubna 2012 v 21:50 | Míša*** |  Kreslení
Nevím, jestli se Kájovi ty moje spatlaniny vážně líbí, nebo mi jen chce udělat radost, každopádně si je věší na zdi. Když jsem mu dneska říkala, že mám zase chuť něco namalovat, když už mám ty barvičky, tak trval na tom, že to musí být lev. Nejdříve jsem byla celkem v šoku, protože namalovat lva ... s mojim stylem malování, nevím, zda bych zvládla, všechny ty chloupky a správné odstíny barev a kdoví, co ještě, ale nakonec jsem se do toho pustila PO SVÉM a myslím, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. :D Jasně - dal by se ještě upravit a vylepšit, ale po tolika hodinách práce už se mi vážně nechce, Takže má první šelma:





Důchodci....

3. dubna 2012 v 22:47 | Míša***
Dnes nemám nějak náladu na sáhodlouhé psaní a proto své dnešní poznatky shrnu co nejrychleji.

1. Měla bych se učit, ale zase na to kašlu

2. Důchodci jsou někdy vážně jak padlí na hlavu
Co si budeme povídat. Kolik z nás pouští sednout si staré babičky v napráskaném autobuse kvůli tomu, že jim záleží na jejich zdraví a na tom, aby se měly pohodlně a kdo to dělá proto, že nesnese vyčítavé pohledy ostatních důchodců, či se jim chce už předem vyhnout - čisté sobectví. Maximálně Erl by možná věřil v karmu, ale i to už jsem si zkoušela ověřit a žádná karma není!

No každopádně, když jsem spokojeně usazená po únavném a vyčerpávajícím dni ve škole celá rozlámaná usedla v autobuse na sedačku, neuběhlo moc času a vedle mě se postavila taková stará tlustá babička s hůlkou, já vám povím, nic mě nedokáže vytočit více, než ti staří lidé, co když je pustíte si sednout vám řeknou: Né děkuji, jedu jen pár zastávek. Tak už mi bylo blbé si znovu sednout, když jsem vstala, tak jsem se jen opřela o tyčku, zavřela oči a zaposlouchala se do libého hlásku Kurta, načež hned první zatáčku mě vyrušila ta paní, která bez schopnosti udržet se na nohách mi spadla takřka do náručí a svou vahou mě tlačila na tu tyčku, o kterou jsem se opírala, až jsem měla sto chutí ji praštit. Ani se neomluvila a s klidem se na mě mačkala dál, ve vzduchu šermovala tou svojí holí, málem nás tam všechny zabila. Nicméně jsem si říkala, fain.. teď když nebýt mě, tak leží na zemi, si snad uvědomí, že si má sednout a sedne si, ale ne. Mýlila jsem se. Ona to takhle udělala ještě třikrát, načež pán stojící vedle mě už to nemohl vydržet a začal tam na ni řvát ať si sedne, když se ani neudrží na nohách, že ji tady nebudeme chytat.

No a tak teď mi povězte, co ti lidi vlastně chtějí. Pořád z okolí slýchám, jak si ty důchodkyně stěžují, že je děcka nepustí ani sednout, ... a takhle to je. "Né děkuji, já jedu jen pár zastávek" - Já taky, ale narozdíl od vás umím stát.