Květen 2012

Cesta ke zdraví ► HEŘMÁNEK

29. května 2012 v 21:43 | Míša*** |  Život a Věda
Jak možná víte nedávno mě osvítil duch svatý a uvědomila jsem si, že se sebou musím něco dělat. Tak jsem začala vyhledávat způsob zdravého životního stylu. A jako první bych chtěla představit Heřmánek, který je natolik mnohostranný a hlavně léčí stres, který mnohdy může přejít ve vážnou depresi, která nejen, že vás deptá duševně, ale je také příčinnou ztráty imunitního systému a později i mnoha bolístek, které lékař nenajde a nevyléčí, protože jsou jen a jen ve vaší hlavě, v tom horším případě je najde, ale mnohdy nevyléčí, protože ta jistá věc odejde jen pokud se vyléčíte duševně... a možná tomu nikdo nevěří, ale já ano.

Věřím tomu, protože s tím mám své zkušenosti. Kromě toho jsem nedávno četla o případu ženy, která ve svých téměř čtyřiceti letech zjistila, že má ve svém břiše veliký nádor, jeho velikost byla připodobňuvána k fotbalovému míči, už nevím, zda-li to byl karcinom, zřejmě ne, každopádně, zjistila, že tento nádor ji v břiše roste už od osmi let, kdy si prodělala jisté traumatické zážitky... Musela najít cestu, jak se vnitřně dostat zpátky do toho období a vyřešit si ty problémy a opravdu se jí to povedlo a do šesti týdnu, mám pocit, byl nádor pryč. Ale konec keců... jdeme na heřmánek

Heřmánek = Matricaria
Tato poměrně univerzální nenápadná bylinka pomůže k obnově vaší střevní mikroflóry, léčivě působí na záněty tlustého střeva, celkově správné funkci zažívacího traktu, trávení, jelikož má pozitivní funkci na hladké svalstvo. Díky uvolnění svalů může také pozitivně ovlivnit menstruační bolesti, zklidňuje kožní záněty a brání kožním infekcím...

Heřmánkový čaj

1) Pokud máte potíže s trávící soustavou, křeče v břiše, nesprávnou funkci střev
2) Jelikož má heřmánek močopudnou schopnost - tedy pomáhá vylučovat z organismu škodliviny, lze také uplatnit při zánětu močových cest.
3) Máte-li večer potíže usnout, doporučuje se malý šálek neslazeného heřmánkového čaje před spaním, uklidní vás a tím dopomůže ke klidnému spánku.
4) Má účinky, jako antidepresiva, působí pozitivně na duševní nesrovnalosti a dopomáhá k vnitřnímu klidu. Trpíte-li depresemi, neváhejte a zkuste ho. Za zkoušku se nic nedá.

Návod k přípravě: (nebo si ho kupte :D)
Asi 2 gramy usušených heřmánkových květů přelijte vřelou vodou (4 dl) a nechte louhovat tak 10=15 minut) Nedoporučuje se sladit, ani nechávat dlouho odstát, upřímě mi moc nechutná, ale studený je ještě horší :D

Heřmánek a kůže

Možná jste si všimli, že některé značky, mám dojem, že i garnier, vyrábí sprchové gely, či šampony právě heřmánkové. Nenechte se zmýlit, není to jen díky jeho krásné vůni, ale díky jeho účinkům na pokožku, kterou zjemní, zabraňuje infekci, a dokonce pomáhá léčit i popáleniny prvního a druhého stupňe. Podporuje hojení, klidní bolest. Dokonce můžete využít jeho protizánětlivosti i v dutině ústní a z vylouhovaného heřmánku si vytvořit kloktadlo. V lékárnách je spousta přípravků s heřmánkem, stačí se pořádně informovat.

Heřmánkový zábal na vlasy

Kromě toho, že heřmánek skvěle působí na psychiku a fyzické zdraví, dopomůže také vašim vlasům. Jedni tvrdí, že vysušuje, z mých zkušeností je opak pravdou. Použijte normálně šampon, kondicioner a po důkladném umytí jen vmasírujte do vlasů k pokožce hlavy, případně na konečky. Má skvělé účinky na kůži, a kvalitní vlasy musí vyrůstat z kvalitní kůže, kromě toho se postará o nevzhledně trčící vlásky všemi směry. Nemusíte se bát používat jak jen to půjde, 1-2x týdně. Budete mít krásnou, celistvou hřívu, u blondýnek navíc pomáhá zesvětlovat a rozjasňovat ne vždy zářivý špinavý blond.

Příprava: Heřmánek nechat vylouhovat cca 20 minut, sceďte a roztok použijte. Nechte působit hodinu a poté smyjte.

Myslím, že vám nezbývá nic, než souhlasit s všestranností této rostlinky. Udělejte si zábal na vlasy, kůži, vypijte si heřmánkový čaj nebo si dopřejte heřmánkovou koupel a můžete si být jisti, že jste udělali něco pro své zdraví.

POZOR: Někteří lidé na heřmánek mohou být alergičtí, pokud si nejste jisti, já bych na vašem místě hned nešla do pití čaje, ale zkusila bych si potřít heřmánkem kůži, pokud se objeví vyrážka, raději bych ho nepila. Také se to nesmí s tímto čajem přehánět. A mezi jeho pitím by se měly dělat mezery... například ho můžete pít 2-3 týdny a poté je dobré alespoň na týden přejít například na meduňku nebo mátu. Taktéž u dětí jeho příliš časté pití může mít spíše negativní účinky.

Cesta ke zdraví ► ÚVOD

29. května 2012 v 20:34 | Míša*** |  Život a Věda

Láduji se volským okem s topinkou, hned vedle leží sklenice za jeden den snězené nutely a obaly od čokolády, jsem celá ulepená od oleje z topinky, ale přeci ještě najdu sílu natáhnout se pro lahev s CocaColou.

Znáte ten pocit? Já už jsem podobnou situaci zažila hodněkrát a není to zrovna fain.

Ono, člověku nedochází, co se svým tělem provádí. Ve škole nám dělají přednášky o drogách, chlastu a kouření, ale nikdo tam ještě nepřišel, aby nám řekl, jak se správně stravovat a jaké to bude pro naše tělo mít dlouhodobé i krátkodobé důsledky. Ale pak příjde jednou ten den, kdy se přestanete smát lidem v "Jste to, co jíte" a pochopíte, že se sebou musíte něco začít dělat, protože vaše tělo vám začíná dávat najevo, že jde do kytek a to už je pozdě.

Já vím o čem mluvím. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak je stravování důležité. A to hlavně proto, že si jím co chci a jak chci a nijak znatelně nepřibírám... Takže pokud se to neprojeví navenek, je celkem jasné, že se to projeví vnitřně. Došlo mi to až teď Když mi kolabuje imunita, přestává fungovat to, co má, naopak to, co nemá, se začíná tvořit tam, kde nemá a podobně, všichni se bojí karcinogenních nádorů, ale existuje taková spousta těch nekarcinogenních, které na správných místech umí taky pěkně potrápit... To ani nepostřehnete a máte celý život v háji, protože zdraví je strašně důležité. Pokud jste o něj ještě nepřišli, nemůžete vědět jak, ale já bych ráda apelovala na váš rozum a, prosím vás, obejděte ten lidský zvyk nevěřit ničemu, co sami nepoznáte a uvěřte lidem, kteří už poznali.

V některých věcech, jako je třeba zdraví jsem vždy zastávala filozofii typu: Neohlížej se na zétřek, nemusí nastat a nedbala na rady lékařů, kteří ví, co říkají, protože někdy mohla jejich léčba být třeba bolestivá a její plody jsem mohla sklízet až třeba za deset let, a tak jsem si říkala, proč trpět pro dny, které nemusí nastat. A teď vím, že už nemůžu dělat nic a ta bolest vás stejně nemine. Ještě existuje názor: "Máme přeci medicínu na vysoké úrovni a prášky proti bolesti... " směšné. Pokud znáte někoho, kdo každý den bere prášky na bolest, protože bez nich neudělá ani fňuk, zeptejte se ho, jaké to je. Kromě toho chemie děsně ničí tělo, játra, ledviny. Důležité orgány, bez nichž jen stěží můžete pokračovat v žití. Takovým skvěle ukázkovým případem je Dr. House. Je to sice jen seriál, ale vsadím se, že existuje spousta lidí v podobné situaci.

No nic, nějak jsem se rozpovídala, ... nicméně, hlavně jsem chtěla říci, že právě teď nastala ta správná chvíle zaplnit rubriku život a věda. Hodlám se teď zaměřit na léčivé účinky potravin, bylinek, nápojů, stejně tak na škodlivé účinky, na správné stravování, na sport a zdravý styl života a kromě fyzické stránky také na psychickou. Hodlám o tom psát články. Jelikož budu pátrat, pro své dobro, tak proč se nepodělit s tou hrstkou, co si to zde u mě přečte.

Co víte, každý může změnit svět,... No, možná trošku přeháním. Možná jsem jediná v české republice, co se stravuje špatně a nic si z toho nedělá. :D

A jen abyste špatně nepochopili... nemluvím teď o obezitě. Nemusíte být tlustí nebo anorektičky, aby se dalo tvrdit, že máte problémy s potravou, trávením a podobně. Já jsem poměrně hubená, ale stejně se láduju tak pěti tabulkama čokolády týdně a jím sice pětkrát denně, ale rozhodně ne pravidelně... Možná si myslíte, že jsou to kecy, ale počkejte si.,,,

Jednotky jsou relativní

27. května 2012 v 19:11 | Míša*** |  Básnění
Když jen pár metrů vás dělí
od toho, co byste chtěli
a není jiné možnosti,
než pokračovat v nečinění,
krčit se v rozích tichosti,
čekat, že věc se sama změní,

frustrace, pocit zklamání
jsou náš chléb denní,
šílenství nás dohání,
úniku už není.


Vodovky: Zastřelená

27. května 2012 v 17:20 | Míša*** |  Kreslení
Má dnešní nálada přenesená na papír.. :D Ne, tak jako, já myslím, že už musíte být zvyklí, že bez tématu smrti nebo krve zásadně nekreslím :D.
27.5. 17:00, A2, vodovky

Dílo dokonáno :D

27. května 2012 v 14:21 | Míša*** |  Kreslení
Celé to začalo nevinně, když jsem našla staré zrcadlo u nás v dílně. Bohužel zrcadlo už bylo zašlé časem, takže musím dokoupit nové, ale rám mě zaujal svým tvarem a proto jsem se jej rozhodla znovuzrodit. Nevím nakolik se mi to povedlo. Každopádně, doufám, že se bude svému novému majiteli, mému kamarádovi, líbit.
Nějaká ta ukázka...

Větší: ZDE



NO, třeba se někomu líbí... naprosto mě vyčerpalo... ani nejsem schopná ho už týden přelakovat bezbarvým lakem a to je přitom to úplně nejlehčí.

Proč neposlouchám Evropu2

21. května 2012 v 18:01 | Míša*** |  Deníček
Já vám nevím, nikdy jsem moc rádio neposlouchala, nevím proč. Tedy kromě mého miláčka Hey (pokud tam zrovna nemluví ti dva kreténi - to je jedno) a kromě rádií v autě, takže nevím jak to v takových rádiích chodí. Takže se ptám - je normální, že tam hrají dokola pořád ty stejné písničky. Každý den skoro ve stejnou dobu, a nejen každý den, ale i vícekrát denně. Pokud bych chtěla poslouchat takové rádio, tak to si už raději stáhnu deset písniček (mnohem lepších) a dám přehrávat pořád dokola, protože to výjde na stejno a ještě si ušetřím ty většinou trapné kecy.

Evropo2... neoslnilas mě.

Ztracená víla

20. května 2012 v 12:58 | Míša*** |  Kreslení
Původně jsem si chtěla nakreslit nějakou profilovku na tu hroznou věc jménem facebook, protože svoji fotku si tam dávat nechci a prázdné mi to taky příjde trapné nechávat, tak jsem začala kreslit, ale nakonec z tohovyšlo něco hodně divného. Nicméně mi se to líbí. Ale když to viděla mamka začala na mě normálně křičet, že jsem úplně blbá, že kdyby ta holka měla takhle useknou ruku, tak by se rozhodně netvářila takhle a normálně jsem se zčínala bát, že mi jednu flákne, tak jsem se raději nenápadně ztratila. Je hrozné, když vás nikdo nechápe :D.

A3, vodovky


You have got a pussy, I have a dick...

15. května 2012 v 21:29 | Míša*** |  Hudba
Dlouho jsem přemýšlela, jak uvést skupinu Rammstein, které nejsem zrovna skalní fanynkou, ani ne kvůli stylu hudby, kterou dělají, protože, co já vím různé druhy metalu mi nikdy nějak extrémě nevadily, jako spíše kvůli němčině, kterou z celého svého srdce nesnáším. Ale přeci jen do nějakých písniček přidali trochu angličtiny.

Nevím jak vy, ale já nejsem tak dobrý angličtinář, abych rozuměla anglickým textům když se na ně moc nesoustředím,... a víte jak. Prostě jen tak posloucháte písničku a pak si jednou uvědomíte, co se tam zpívá. Načež jsem nejdříve nevěřila svým uším, ovšem po shlédnutí klipu, který na youtube najdete pouze cenzurovaný (necenzurovaný ZDE : http://www.bomba.cz/video/rammstein-pussy-uncensored/) tomu i uvěříte. Začátek je pohodička ale ve druhé půlce je to už takový trošku (vážně jen maličko:D) porno-videoklip. Nicméne ta blondýna má nekonkurenční prsa a tak nějak celkově po zkouknutí jsem silně litovala, že vedle mě nesedí K, na kterého bych se mohla vrhnout a to nejen kvůli te blondýně ale taky, protože se mi dokonce líbí i melodie a provedení té písničky nezávisle na tom, co se v ní zpívá, takže dvojité vzrušení. Doporučuji, pokud se potřebujete dostat do nálady. :D

Moc jsem se o Rammsteiny nikdy nezajímala, ale jsou to podle všeho poněkud drsní chlápci, vyřvávat taková slova na koncertech a podobně... Nějak si nedovedu představit, jak nějaký český zpěvák (dobře omezme to na nerapový) zpívá něco podobného v češtině a u toho mává českou vlajkou, třeba takový Karel Gott, co já vím, může se jimi inspirovat a vydat nějakou desku jejíž název by bez pomoci hvězdiček nešel vyjádřiti...takže nezapomeňte že:

You've got a pussy,
I have a dick,
So what's the problem?
Let's do it quick.
So take me now before it's too late
Life's too short, so I can't wait.
Take me now, oh don't you see?
I can't get laid in Germany.


Jak poznáte, co je moderní?

14. května 2012 v 17:47 | Míša*** |  Deníček
Nedávno v ruštině se nás učitelka ptala. Как вы знаете, что модно? Pro ty, co se neorientují v azbuce, jednoduše, chtěla vědět, jak poznáme, co se zrovna nosí, co je moderní. Zrovna jsem v té hodině byla silně zamyšlená nad cílem mé existence, takže když ke mě přišla a zeptala se, jak já poznám, co je moderní. Tak jsem v rychlosti zauvažovala a uvědomila jsem si, že nevím co je moderní. Tak jsem řekla, že nevím, že se oblékám tak, jak se mi líbí a když nemůžu tu dannou věc sehnat, mamka mi ji ušije. Načež jsem se dneska koupala a uvědomila jsem si, jak to vlastně s tou módou je.

Je móda živá věc? Není, takže ji musí tvořit lidé. Vážně si myslíte, že na ni mají vliv jen světový návrháři šatů? Ne. Módu tvoříme jen my sami. Nikdo by si nekupoval nepraktické oblečení jen aby vypadal dobře. I když tohle je taky na uváženou, ještě když si vzpomenu na svoje dvanácticentimetrové podpatky, ale to je jedno - zpátky. Chci jen říct, že záleží na všech lidech a ne jen na tom, co se prodává v obchodech, protože někdo bez vlastního názoru a kreativity možná ano, ale většina lidí si utvoří vlastní styl a nekoupí si něco, co jí do něj nezapadá.

Navíc je blbost určovat, že letos na podzim pofrčí pastelová fialová a kdoví co, protože to je úplně jedno. Někde jsem četla, že lidé se oblékají podle nálady... a pochybuji, že budou mít všichni celý podzim náladu duchovna a srdečnosti, které je fialová symbolem... prostě je to kravina. Noste si co chcete jako Lady Gaga a kašlete na ostatní. A pokud nechcete kopírovat Lady gagu, zvolte místo hovězího raději drůbeží... kopíráky taky nikdo nemá rád :D

Jo a P.S. nezapomeňte že: You are beautiful


Čím více činností, tím méně učinnosti

13. května 2012 v 11:37 | Míša*** |  Deníček

Dneska jdu s Kájou do kina na Avengers. Sice je mi nějak divně... ale Kája se na to už celý týden těší jak malé dítě a nejraději by zkoukl všechny filmy v nichž se kdy objevila nějaká akční postava z Avengers, aby si byl jistý, že mu dojde každý vtípek, takže mu to už nemůžu odvolat. Kromě toho dneska je v Cinestaru Akce, že všechny 2D filmy tam jsou jen za pade a třidéčka za stovku, takže není divu, že všechny sály jsou už vyprodány. Už mám našetřeno na vstup, ale ještě musím dosekat zbytek trávy, abych se do té ostravy vůbec dostala. Jízdenky jsou dneska drahé. Popkornu nebude ani za nic a kolu snad obstará má drahá polovička.

Jinak jsem dneska ulklízela a narazila jsem pod nánosem prachu na jistý černý hudební nástroj ležící zcela opuštěně na mém konferenčním stole hned vedle tří čísel 21. století, které jsem si chtěla přečíst už před měsícem.


Když má člověk blbou náladu, tak prostě nic nestíhá i kdyby měl nekonečně mnoho času. Prostě se mu nechce. Úplně nejhorší je, když si otevřu okno a lehnu si do postele... mimochodem to okno je hned nad mojí postelí... a začne mi být zima a nejsem schopná se postavit, abych to okno zavřela a tak raději mrznu jak nejdéle to jde.

Neštěstí pramení ze stráty smyslu toho, co děláte a do teď jste tomu věnovali soustu úsilí, času, peněz a kdoví čeho dalšího a avy si pak uvědomíte, že to bylo k ničemu.

No, co důležitého se ale stalo. Mám nové boty. Jo, už to začíná být otravné, ale moje boty obvykle nemívají dlouhou životnost. Běhání na autobus a chození po těch děravých chodnících podpadkům nepřidává. Nicméně... tyhle boty mi koupila matička. Nejsem zvyklá, že mi ještě něco kupuje, obvykle když jde o oblečení, musím si našetřit sama. Ale včera jsme jeli do shopping parku a ona měla nějakou dobrou náladu. No a v jednom obchodě byla sleva 20% na všechno zboží, a takové luxusní boty jsem neviděla už hodně dlouho, nicméně mamka z nich byla unešena také, takže jsme tam nechaly dva tisíce a každá jsme si nesla svou krabičku. Zase máme stejné boty. Už mám těch podobností plno... možná je to proto, že se bojím, abych nebyla stejná jako ona. Vzpomínám si, že když jsem chodila do školky, tak si všichni mysleli, že mamka je moje sestra... Nosila vždycky 2 pletené copánky a vypadala vážě hodně mladě.

No další věcí je, že pokračuji na tom rámu od zrcdla, co jsem našla staré v dílně. Už jsem mu našla využití... dělám ho pro jednoho kamaráda. Jezdili jsme kdysi s rodiči na chatu a na půdu šopy jsem si se sousedem vždycky natahala nehorázné množství krámů a hráli jsme si na manžely. No a ten kamarád to má podobné, akorátže místo půdy má celý baráček... a už si tam také nehrajeme na rodinku. No a tak mám vždycky radost, když mohu přiložit ruku k dílu. Loni se malovaly zdi a tapetovalo se, tak jsem se vyřádila, letos mi to už asi chybí, tak jsem se pustila do toho. Nejdříve jsem ho natřela na bílo, ptom jsem si koupila liháče a nakreslila tam nějaké blbosti, mám zatím jen půlku a už mi dochází inspiration... nakonec to přelakuji bezbarvým lakem, protože přeci jen nesmazatelné fixy nejsou vždycky nesmazatelné. No a navíc ty fixy už dopsaly a momentálně nemám na nové, sice stojí jen 14 kaček, ale teď nemám ani to, takže se to chvilku zdrží. Každopádně doufám, že až ho dokončím, najdu v dílně další kus dřeva (což je dost pravděpodobné, protože mamka přitáhne lecos) jelikož mě to děsně chytlo. Kája už závidí, že dělám i něco jiného než pro něj... Jak to zatím vypadá (naživo a bez odlesku blesku a té deformace :D vypadá o ždibínek lépe):

No a ještě pár novinek mám. Založila jsem si facebook. Ve čtvrtek. Jo, zatím jsem tam byla tak 3x. Hned mám lepší přehled o dění. Kája mi totiž informace zděluje zásadně na poslední chvíli. Myslím, že to dělá záměrně, abych neměla moc času nad tím přemýšlet a pak to odvolat.

No a ve čtvrtek tuším jsem byla s jedním kamarádem a prohledávali jsme youtube... a ten kamarád mi ukázal jednoho poměrně mladého umělce nazývaného THePETEBOX. No a ačkoli nejsem příznivec beatboxu, kterému se tento umělec ze spojeného království věnuje, musím před ním smeknout. Přeci jen zvuk dřeva a kovu mi příjde divočejší něž nějaké pobrukování a plivání do mikrofonu... Ale tento pán mě okouzlil, protože to, co udělal s písničkou Where is my mind... mě naprosto odrovnalo. Je vážně dobrý. Muselo být nesmírně těžké vychytat přesný čas... no už teď mi chybí odborná terminologie, abych to mohla popsat, tak se raději koukněte sami. Mimochodem tento chlapík coveroval taky Lithium od Nirvany. Nemám ráda lidi, co mi šahají na Nirvanu, ale nevím proč mu to odpouštím.
No a poslední věc, která mě doprovází posledními dny je hlášení F8, které mi naše myčka předhazuje se zvukem varovného pípání pokaždé, co se jí marně pokouším zapnout s chutí vyhnout se odrbávání zbytků z nádobí ve dřezu, protože jí se nechce už týden umývat. Už jsem úplně zapomenula, jaké je to úmorné pořád něco umývat, takže teď se raději stravuji jen jogurty a oplatkama, protože umýt lžičku ještě zvládnu.

No nic, jdu se podívat alespoň na chvilku na školu... protože se z avengers vrátím tak o půl deváté a to už se mi nic nebude chtít, budu se asi dívat z tepla postýlky na Hlas Československa, i když už mě to ani nebaví... Veselovská je divná a už ani nezpívá dobré písničky, pak vypadl ten, co zpíval Mansona jenom protože Michal David je kretén... a prostě už mě tam nikdo nebaví.

Divně barevný článek

7. května 2012 v 17:14 | Míša*** |  Deníček
POZOR - ODSTAVEC PLNÝ STÍŽNOSTÍ - Fain, tak teď jsem připravená na to znít jako totální fifňa. Ale je mi to úplně jedno. Který kretén, můj bože, postavil barák na travnatém kopečku, který moji rodičové, bůh ví proč, chtějí sekat každý týden. Patnáct arů, naštěstí mínus barák a ty zasrané stromky, kolem kterých jsem musela kroužit ve dřepu jak pomatená. Můj Tatínek mi říkal, že mi za to bude dávat 2 stovky. Každý týden jednou. Ale já vám povím - vůbec to nestojí za to! Nejdříve nešla nastartovat, pak co deset metrů chcípala a pořád jsem musela vysypávat ten blbý sběrník. Jsem totálně spocená, špinavá a poškrábaná od těch větví stromů, mám na rukou puchýře, protože mámě pěkně blbou úchytku a agrrrrr, už na to nemůžu ani myslet. KONEC ODSTAVCE STÍŽNOSTÍ

POZOR - RŮŽOVÝ ODSTAVEC- Ale 2 stovky se hodí. Konečně si dokoupím pudr, už 2 měsíce ho nepoužívám. Vím, že by sí někdo mohl říct - přežilas 2 měsíce, vždyť ho ani nepotřebuješ, ale ona to není zas taková částka, stojí jen stvoku a přes léto mi vydrží až půl roku. Kupuji si ten nejsvětlejší odstín od Rimmel London a zároveň nejlevnější. - KONEC RŮŽOVÉHO ODSTAVCE

FILOZOFOVÉ JSOU LIDI, KTEŘÍ TOHO VÍ STÁLE MÉNĚ O VÍCE VĚCECH, AŽ NAKONEC NEVÍ VŮBEC NIC O NIČEM. - už nevím, čí to jsou slova... ale jsou pravdivá - vědění je věc ošidná!

POZOR ODSTAVEC JEN PRO MAGORY - JINÍ NEZACHÁPOU - Nevím, jestli jsem nemocná a nebo si to jen přeju, protože potom bych měla výmluvu pro svou neschopnost. Teď mluvím jak o zdraví fyzickém, tak o psychické odolnosti. Takže řekněme, že mám nemoc, která spočívá v tom, že se bojím udělat cokoli, u čeho není 100% jisté, že to dopadne dobře. Bojím se mluvit, hábat, chodit, odcházet, čím dál tím méně se umím rozhodovat, protože se děsím, že se rozhodnu špatně. Jsem schopná se rozbrečet, protože nevím, jestli mám sníst banán a nebo hrušku, jestli si mám vzít ty boty a nebo ty druhé - nakonec se rozhodnu podle toho ve kterých se poběží lépe na autobus, protože nic nestíhám. Vůbec nic nestíhám, dokážu přijít ze školy, jen tak si lehnout a zírat do zdi klidně 2 hodiny a přemýšlet. O blbostech. O DĚSNÝCH BLBOSTECH!

WALK OFF THE EARTH

6. května 2012 v 16:51 | Míša*** |  Hudba

Jednoho krásného dne, konkrétně v únoru, se na videacesky.cz objevilo video s překladem písně Somebody that i used to know v podání okouzlující skupiny Walk Off The Earth, jejíž členové mají jakousi zálibu v hraní na buďto méně nástrojů než je jich a nebo více.

Je to aktuálně pětičlenná skupina, která vznikla v roce 2006 v Ontáriu a bohužel na české wiki je ještě nenajdete. Na jejich stránkách http://www.walkofftheearth.com/, které ještě nejsou pořádně dokončené najdete seznam jejich plánovaných vystoupení, zatím bohužel Českou republiku minou Německem a Rakouskem, takže se můžeme kochat jen na youtube.

No a nedávno tomu, co z úst a prstů dvou jejich členů vznikla cover verze písně Polly od mé milované Nirvany. Ze začátku jsem byla mírně skeptická, jelikož zatím kdo šáhl na Kurta, tak ho zkazil. Ale oni jsou prostě dokonalí. Jsou něco úplně nového a ještě jsem nikdy neviděla nikoho hrát na činely paličkou přilepenou ke kytaře, zatímco na ni hraje. Asi se na ně nezlobím, protože oni Kurta a Nirvanu nenapodobují. Dělají to po svém. A jde jim to sakramentsky dobře!

Polly - Walk off the Earth

Čím mě ale naprosto odrovnali, bylo video, v němž přezpívávají The Beatles. Absolutně nechápů, jak ten dlouhovlasý pán dokáže hrát na dvě kytary zároveň, přičemž na jedné brnká a na druhé chytá akordy... Přičemž k tomu ještě hraje na harmoniku nebo (divím se, že nebo :D) zpívá. Nebo používání DOLNÍCH končetin ke hře na klávesy.. prosím...Skoro se divím, že bubeník nehraje na hrnce a skleničky.

From me to you - Wak off the Earth
Jo a kromě toho, paní/slečna zpěvačka má úžasný hlas...ostatně jako i ti ostatní z nich

Fuck yea.

6. května 2012 v 14:50 | Míša*** |  Deníček
Dneska je venku pěkně. Ale uvnitř ne. Má neschopnost urovnat věci kolem sebe, jako například odnést nádobí do myčky, posbírat oblečení ze země, uklidit věci na svá místa a podobně, neplyne jen z toho, že mám poslední dobou dost málo času a nálady na dělaní čehokoliv, ale hlavně z toho, že by to pak tvořilo silný kontrast s mým vnitřním rozpoložením, které se srovnaným a uklizeným nazývati nedá.

Každopádně jsem se rozhodla začít více tvořit, protože život je krátký a nudný. Tak jsem našla v dílně rám starého zrcadla a budu ho natírat a trošku ho zkrášlím. Pak má závěrečná práce do výtvarky - budu tvořit sochu lva z tapetovacího lepidla a starých novin a nakonec jsem se konečně pustila do toho bílého trička, které by v Kájově skříni nerado bílým zůstalo a barvama na textil, teda spíše s velmi malým zbytkem barev, jsem se pustila do kájovy oblíbené: Fuck yea. Více či méně... snad se mu bude líbit:


Kája teď maká jak splašený a honosí se částkou money, která mi pohromadě způsobuje lehké dýchací potíže. Včera se rozhodl, že potřebuje nějaké kratší kalhoty, když je takové horko a jeli jsme nejdříve do Nové Karolíny a potom do Futura.
O, jak já po včerejšku nesnáším nakupování. Teda hlavně nakupoval K., což bylo poměrně fain, protože bez mojeho souhlasného: "Ano, zlatíčko, to ti sluší" by si nekoupil vůbec nic a tak jsme koupili červené plavky, což musel chvilku rozdýchávat, než jsem ho překecala, tričko s The Beatles a ještě pár jiných, koupil si tílko, což je jeho motivací na snahu o pořízení nějakých těch svalů navíc, aby v něm prý vypadal dobře a konečně také ty kraťasy, které podle mě, byly trochu předražené - ano, slyšíš správně, New Yorkere! - ale, když se mu líbí.

Já jsem sice také dostala od rodičů nějaké ty peníze, ale co s šesti stovkama - Tak jsem si koupila 3 trička bez rukávů, abych se nemusela v autobuse tak péct a konečně - PODPRSENKU. Už asi něco kolem půldruhého roku žádnou zásadně nenosím, protože za prvé - Kája není zrovna nejlepší v jejím rozepínání a hlavně za druhé - je to děsně nepohodlné. Ale zas na druhou stranu v ní vypadám lépe a obdařeněji, tak proč ne, že? Koupila jsem si ji v RESERVEDU za dvě stovky ve slevě a jsem spokojená.

No a konečně, když už jsme byli uchození k smrti, jsme si zašli do cinestaru, konečně jsme si zařídili club card a koukli jsme se na HAVRANA, jelikož vzhledem k výskytu spisovatele Alana Edgara Poea a jeho povídek v tom filmu jsme předpokládali, že to bude forma zábavného učení. Nevím, nakolik se toto splnilo, ale vím jistě, že Poe musel být pěkný vyšinutec, když dokázal napsat takové krváky. Jednou jsem si musela zakrýt oči, protože to - ne, že by to bylo strašidelné - ale prostě měla jsem z toho úplně husí kůžu a blbý pocit. Sem tam ten film byl zmatený a sem tam jsem nechápala o co jde a možná by bodlo mít přečtenou alespoň nějakou jeho knížku, než to uvidím, ale jsem celkem spokojená. Navíc, vzhledem k tomu, že platil Kája, měla jsem to zadara.

Vztahy

1. května 2012 v 21:54 | Míša*** |  Deníček
Lidem, kteří jsou nešťastní, těm, co opakují stejné chyby a nedelají s tím nic, tak těm lidem se říká slaboši. A to já jsem. Můžu být nešťastná sebevíce, ale vždy budu pokračovat v dělání té samé chyby, protože změna je více děsivá. A nemám si s kým o tom pokecat, tak to píšu na podělaný blog. Můj život je totiž, miláčci, o ničem. Nemá vůbec smysl v něm pokračovat, ale stejně to dělám a možná, že právě toto je jedna z největších chyb mého života.

Snad jednoho dne dostanu rozum a ukončím to trápení, co nikam nevede, protože já už to fakt nesnesu. Nedokážu to změnit a to mě frustruje. Pořád se snažím dělat, co můžu, aby se věci daly do pohybu jiným směrem, ale jsem, pořád ve stejné zasrané prdeli.

A už tam nechci být. Snad jednou najdu cestu, jak se stát jiným člověkem a vyhrabat z podzemě svou sebedůvěru a hlavně sebeúctu, ale zatím to moc růžově nevidím.

A co, že dnešek byl chvilkama dokonalý, co že jsem plavala oblečená ve studeném jezeře, co že jsem krmila labutě a líbala se pod třešní, co, že jsem chvilku byla šťastná a cítila se fain, co, že dnešek byl jako z romantického filmu, když to končí všechno stejně. Každý večer končí stejně. Pláč, neporozumění, hádky. Už nechci!