Říjen 2012

Co je to MILOVAT?

30. října 2012 v 20:07 | Míša*** |  Deníček
Konečně napadl sníh a vytvořil tak dokonalé prostředí pro můj život. Narodila jsem se v zimě a možná i proto ji mám ráda. Všechno je skryté a tajemné, což znamená že pravda se hůř hledá a to mi vyhovuje.

Nevím, jak na tom jsem. Není vůbec překvapující, že co se týče vztahů, zase jsem pohořela, ale tentokrát je to trošku jiné. Už se tím neužírám, naopak jako bych to chtěla, jako bych do všeho šla už předem s tím, že to nezvládnu a tak to pro mě nemůže být žádné překvapení. Vždycky to bylo naopak a to, si myslím, byl klíč k úspěchu. uměla jsem si říct, že to zvládnu a budu dobrá. Teď si to říct můžu taky, ale už tomu nevěřím. přestala jsem věřit tomu, že se mi může stát něco pěkného. A ani envíte, jak je důležité si myslet opak.

Přesně ti lidi, co si říkají, že na to nemají, že nejsou v něčem dobří a ti, co si nemyslí, že štěstí potká právě je, tak přesně ti mají pravdu a je to jen jejich přístupem. Jak moc záleží na energii, kterou ze sebe vyzařujete, to byste se divili.

Jak moc štěstí a víra ovlivní váš život. Všechno je jiné, když je člověk šťastný. Všecičko. I pouhé vynášení odpadků můžete provádět s nadšením, pokud jste šťastní, pokud milujete.

Klasifikovat lásku do různých tříd není zrovna lehké, jak už jsem pochopila, každý na tento cit pohlíží jinak. Já vidím lásku jako synonymum ke štěstí, protože štěstí bez lásky podle mě není. Ten pocit, kdy řeknete, že jste šťastní, ten znám. Je to krásný pocit. Mám chuť běhat i když nepopadnu dech, mám chuť zpívat o tom, jak je svět krásný a smát se, dokud mě nezačnou bolet čelisti. Ten hřejivý pocit u srdce, který mi zatemní mozek a dovolí mi zapomenout na všechno, co mě kdy trápilo, trápí, nebo trápit bude, je k nezaplacení. Ale nejlepší je na tom to, že v tu chvíli věřím, že opravdu můžu všechno. Všechno se najednou zdá tak lehké a na každý problém obratem nacházím nekonečně mnoho řešení. A tomuto já říkám Milovat. Je to zatím ten nejvyšší cit, který můžu nabídnout. Je to štěstí, které přináší láska, nebo láska co přináší štěstí? To nevím. Ale na tom nesejde, je to krásné.

A je jedno, co mi to způsobuje, jestli je to nějaká činnost, písnička, mnohdy energetické vyčerpání, moje úžasná zvěř, nebo samotný člověk, prostě je MILUJI. Pro takového člověka bych udělala cokoliv a to ne z donucení, ale proto, že mi to činí neskutečnou radost. A mohou to být maličkosti, jako milá slova, nějaká sladkůstka, zastání se, ale vím, že i mnohem více. A i když zmizí z jakéhokoli důvodu z mého života, vzpomínky mě budou hřát dál... ještě hodně dlouho.

Opravdu nevím, jaký je smysl života, to je to jediné, co na náboženstvích chápu, že se to snaží nějakým způsobem vysvětlit, každopádně zda se tomu dá věřit, to už nevím. A protože opravdu nevím čeho mám dosáhnout, myslím si, že pokud je nějaký cíl, tak je to přesně tento pocit, proč jinak by existoval? Pokud ho někdo nachází ve víře v boha, tak prosím, ok.

Je to to nejkrásnější, co může být a když už to jednou poznáte, těžko se to ztrácí.

Hudební okouzlení nejvyššího kalibru

26. října 2012 v 16:53 | Míša*** |  Hudba
Jeden z nejzvláštnějších filmových zážitků jsem získala při sledování filmu Sucker Punch. Vůbec si nejsem jistá o čem byl, ani jaké sdělení měl přinášet a abych to zjistila, zřejmě bych se na něj musela kouknout ještě několikrát. Ovšem to nic nemění na tom, jaké ve mě zanechal pocity. A jsem si docela jistá, že to nebylo pouze zásluhou skvělé a krásné herečky Emily Browning i jejich dalších polonahých kamarádek a časového i místního zasazení, ale také skvělým soundtrackem, který je pro film nejen jako stvořený, ale doopravdy stvořený a opravdu dobře.

Jednotlivé písničky se nesou v duchu psychického teroru stejně jako samotný film a pasují tam opravdu skvěle. Dokonce sama hlavní herečka Emily Browning nazpívala tři z devítí soundtrackových písnní. Jediný problém je, že pokaždé, co je začnu poslouchat, skončím někde ležet nebo sedět s totálně vymazaným mozkem a trvá mi dlouho než se z toho transu dostanu, takže to není takový ten typ písniček vhodných k učení nebo uklízení.

Emily Browning - Sweet Dreams - vážně zajímavá a originální verze této písničky, ta její proměnlivost, síla a hlasitost v závislosti na čase tvoří dokonalý úvod samotného filmu, protože je takovou osnovou toho, co se bude dít

Army of me - Bjork feat. Skunk Anansie - magická, nic víc nemůžu říct, jelikož nemám slov, zpěvaččin dokonalý hlas mluví za vše a ještě víc

Emiliana Torrini - White Rabbit - další děsivě kouzelná, navíc si myslím, že zazpívat ji nebyla zrovna hračka, ale zvládnuto je to na nejméně milion procent

Where is my mind - zase jedna z pěkných verzí této písničky

a to ještě nejsme ani v půlce... ty zbylé klenoty stojí taky za to,... takže pokud hledáte něco neobvyklého a trošku jiného než všechno ostatní, něco co má v sobě něco zvláštního, tak tento soundtrack si myslím tomuto odpovídá.

Zvláštní Sinead

20. října 2012 v 17:00 | Míša*** |  Hudba
Je dost možné, že nejlepší léta Sinead O´Connor už má za sebou a ještě před nedávnem jsem ani nevěděla, jak se její jmého píše, protože upřímě řečeno, kromě jedné písničky, její tvorbu moc nemusím, ale poslední dobou, co nutně potřebuji častý oddech od hardrockových i méně rockových skupin, abych mohla v klidu lítat ve fantazii i po klidnějších místech, jsem se o ni začala zajímat, protože, co se týče hlasu, je naprosto dokonalá. Co se týče textů, mají duši...

Celkově se mi nelíbí její styl, ale je to neuvěřitelně dobrá zpěvačka. Jedinou písničku, kterou naprosto obdivuji je Nothing compares to you, protože úpřímě, je tak krásná a když jsem ji ještě neměla tak oposlouchanou, tak mě z ní mrazilo po zádech, jak je úžasně procítěná v jejím podání. A není divu, ona ví, co má cítit. Její dětství by asi nechtěl nikdo zažít, ale stálo to za to. Je úžasná. Pochází z Irska...a má poměrně pro některé pobuřující názory na náboženství. Tvrdí něco ve smyslu, že náboženství boha ničí.

No, každopádně, nejvíce mě dostalo, když jsem ji slyšela zpívat písničku od The Animals. House of the rising sun... Protože je to úplně jiná písnička, ne že bych tu původní neměla ráda, ale z té její verze srší úplně jiná energie, a zpívá to tak strašně moc krásně. Určit si ji poslechněte.

Sledovat, jak odchází a nalhávat si, že to nevidím ... to mi jde

19. října 2012 v 17:03 | Míša*** |  Deníček
Dneska jsem byla u moře, poslouchala jeho krásný šum a máčela si nohy v jeho vlažných vnách. Všude kolem byl klid a cítila jsem se tak krásně zasněná a spokojená, jenže pak zazvonilo.

Já jsem tak zmatená. Žiju život, který nemá reálné základy. Rozhodla jsem se přeletět oceán, ale zapomněla jsem, že nemám křídla. Přítomnost neexistuje, minulost je zkreslená a budoucnost vysněná. Podněty jsou vnímány, jak se jim to hodí. A víra je založena na nutnosti jejího dosažení. Budu ji krmit svou energií a naivitou, dokud jí to nebude stačit a nevezme si i mou duši.

Budu nadále sledovat obrazy světa a v duchu si je překreslovat, až nerozpoznám fikce a vytvořím si tak svůj dokonalý svět, dokud někdo nevezme gumu a ty moje čáry nesmaže.

Budu se smát, když to po mě budou chtít a mračit se, pokud to bude třeba, ale nikdy mě nedonutí změnit mé vnitřní přesvědčení ve prospěch většiny a to i za cenu dalších lží, vždyť se v té jejich hromadě už ztratí...

Kočkopsi

15. října 2012 v 16:20 | Míša*** |  Fotky
Dneska je venku po dlouhé době tak strašně krásně, že jsem se rozhodla zajít si pohrát za šelmama. Jsou to zlatíčka. Pítý a Árný (kocouři) se pořád rvou, Sofí nakračuje jako princeznička a náš pes Matýsek byl dneska naprosto nepříčetný, protože Káťa (naše fenka) začíná hárat a on by si dal říct. Jeho zoufalý výraz:

Pítý:


Pítý a Arný:

Pítý a Sofí

Sofí

Tygr

15. října 2012 v 15:45 | Míša*** |  Kreslení
Měli jsme udělat do ruštiny projekt ve smyslu takového upoutávkového letáčku na Ostravu. Samozřejmě jsem si na to vzpomenula až v neděli večer a začala jsem řešit problém s tím, jakže získám obrázky Ostravy, když nemáme tiskárnu. Nakonec jsem se rozhodla strávit Československo má talent kreslením. Nakreslila jsem novou radnici, zoo - tygra a slezskoostravský hrad. Ve stejném pořadí klesala i má trpělivost, takže tu radnici jsem se piplala půl hodiny, toho tygra jsem odflákla trošku více a ten hrad vypadá, jak by to kreslilo školkátko. No co. Taky jsem se potýkala s problémem, že vlastně nemám pastelky. Takže jsem to kreslila tužkou, voskovkama, suchýma psatelama, tužkou na obočí, očníma linkama a konturovací tužkou na rty. Asi si nadělím nějaké pořádné pastelky na vánoce, jen na to zase v záplavě předvánočních slev ve všech obchodech s oblečením nesmím zapomenout.


Nemáte na to právo

13. října 2012 v 16:48 | Míša*** |  Deníček
Že život není fér může i nemusí být pravda, ale jedno je jisté, někteří lidé mají větší štěstí a jiní zase menší. Některé věci prostě neovlivníte. Zda se narodíte v Africe a do dvou týdnů zemřete hlady, nebo zda se narodíte v nechutně bohaté rodině a budete mít všechno jen ne lásku... Takové věci prostě neovlivníte. Co se ale ovlivnit dá, je částečně zdraví. To, že člověk každý den nemyslí na to, jak jednou zakopou jeho tělo pod zem a nechají ho tam hnít, je možná dobře protože to není zrovna příjemná myšlenka, ale nadruhou stranu, někdo si to uvědomuje zase moc málo. Ničíme si zdraví, jak jen to jde, kvůli tak strašně nedůležité věci, jako jsou peníze.

Co je ale úplně nejhorší...
Některým lidem nebylo dáno to "štěstí" a nenarodili se zdraví, někteří zase naopak ano, nemají žádně starosti, bolesti, výdaje za lékaře, neví jaké to je. Proč mám štěstí v uvozovkách? Nemyslím si, že je to zase taková výhra. Protože já narozdíl od těch bezstarostných lidí vím, jak je zdraví důležité a až jednou budu umírat na nějakou nemoc, budu si moc říct, udělala jsem co jsem mohla, není to moje chyba. Ale až nějaký slaboch kuřák s rakovinou, co měl to štěstí a vyhrál zdravou schránku, bude na smrtelném lůžku skuhrat, že ještě nechce umřít, tak ho litovat nebudu. Není to totiž fér. On měl to štěstí a vyhrál zdraví, které je tááák strašně důležité a místo, aby si toho vážil, tak to sprostě odhodí jako pyšný páv a já se na to mám koukat? Není to fér. Člověk by měl využít to dobré, co mu bylo dáno a ne si s tím pohrávat a nevážit si toho. Jak by vám bylo, kdybyste si strašně něco přáli, nemohli to mít a viděli ostatní, jak to mají a vůbec si toho neváží, ničí to. Jak by vám bylo, kdybyste umírali hlady a viděli před sebou lidi, co odnáší plné tácy jídla do koše? Jak byste se cítili? Hezky?

Lidi co kouří, neví co riskují a můžou to na té blbé krabičce mít stokrát napsané. Viděla jsem na rakovinu umírat už prababičku i pradědu a nebyl to hezký pohled. Celý ten proces je zdlouhavý, ti lidi strašně trpí. Jsou hubení a nemůžou třeba ani normálně jíst jen čekají na ten den, kdy to KONEČNĚ skončí. Moje babička měla nádor na mozku a v posledních týdnech svého života ani nevěděla, jak se jmenuje, kdo je a nebo kdy si má zajít na záchod, pokud by vůbec uměla vstát, ležela v nemocnici s cizíma lidma a koukala na zažloutlé zdi. Můj děda neměl už žádné svaly, jen kost a na ni povislou kůži a já bych si strašně přála, ať alespoň na jeden den si všichni ti lidi, co kouří a ničí si orgány chlastem a drogama, tak ať ti lidi pocítí, to, co cítili oni, ať pocítí jakoukoli bolest a uvědomí si, jak je těžké s tím žít, a že ty žvásty o tom, že kouření způsobuje rakovinu jsou opravdu pravda.

A ti lidi, co říkají, no co, na něco se musí umřít, nebo stejně bych ji dostal, mám to dědičně dané, nebo kdoví jaké další výmluvy, tak ti jsou pěkní pitomci a vůbec neví, co říkají.

A lidi, co říkají, že jim to pomáhá a že nejde o styl, tak ti ať si raději zajdou se svýma problémama k psychologovi, dokud je čas, protože ta cigareta jim pomáhá maximálně tak ke smrti! Tak toho nechte, dokud to jde... prosím.

Strašně bych si přála, aby kouření bylo zakázané, strašně moc. Ty peníze by se daly využít na tolik užitečnějších věcí. Zatímco my si tady ničíme zdraví dobrovolně, v africe umírá člověk za člověkem a nemůže nic dělat, aids, hladomor... to všechno se děje souběžně s tím, jak my hážeme peníze do koše za cigarety a kdoví co všechno. Představte si to... je to hodně zlé... je to hodně zlé.

Nečekám, že mě někdo pochopí. Možná ne dneska...ale stejně tak, jako budete tvrdit, že oni mají právo si zacházet se svým tělem, jak chtějí, já mám právo na to, aby mi to vadilo.

Už věřím v konec světa...

1. října 2012 v 21:47 | Míša*** |  Deníček
Jestli okamžitě někdo nenapíše nějakou skvělou písničku, tak konec světa opravdu příjde.

Kdyby se Taylor Momsen nezasekla na jednom albu, tak bych byla šťastnější. Poslouchat Nickelback je sebevražda, protože jedna jejich písnička je jak druhá, Adele už nemůžu ani slyšet, neboť její zahitování mě pohltilo natolik, že mi stačí první 3 sekundy ze začátku a už je mi špatně, Nirvana už asi nic nového nevytvoří :D, Kabáti jdou jen z kopce, Lana Del Rey se po nějaké době taky omrzí, Evanescence moc ječí, Paramore - pch... kde je? Coldplay... možná bych jetě něco snesla.

Florence už mám taky oposlouchanou, Avril jsem přestala mít ráda ve třinácti, dobrých klavírních skladeb není zase tak moc, Nightwish a Kluse nesnáším, Muse jsou moc ohraní a doufám, že písnička Madness byla jen chvilková slabost, protože to zní jako by Matthew měl rýmu, nebo možná název sedí na jejich psychický stav v době vnziku písničky.

AC/DC už díky mamce a Kájovi nemůžu ani slyšet, Soundgarden, Pearl jam a Metallica už jsou pomalu takoví dědoušci, Queen bez Freddieho? - né diky. ¨Jessie J zpívá hezky, ale blbé písničky, Katy Perry mě nikdy moc nebrala, ale teď mi vadí ještě více.

Mansona bych tak nějak neřadila mezi zpěváky...

Bílé to více slušelo s Arakainem. Všechny ty staré dobré písničky už se taky poslouchat nedají... Takoví ti zpěváčci, co mají jeden hit a nic v tomto ohledu taky moc neposlouží, Poslední film, který měl dobrý soundtrack si ani nepamatuji.

R.E.M., Red hot chili peppers, Linkin park, Alanis Morissette, Lenny Kravitz, ... NIC.

A naděje do budoucna - mizivá, poslední ročníky pěveckých soutěží nevyhráli mí favoriti, což by jim dosti ulehčilo cestičku ke kariéře, tak jen doufám, že v tomto talentu vyhraje ta supr blondýna s tím božím hláskem... Hlavně, že máme Chodůra, co obšťastňuje naše prarodiče a Šmajda zmizel z povrchu země... A Gunčíková? No ta má hrozné písničky, ... Tak ještě snad ten Adamec něco podnikne, když už si ho ti slováci tak prosadili...

Prostě mi dochází písničky. Takže asi začnu poslouchat Justina Biebra, Rytmuse, Selenu Gomez, Miley Cyrus, Demi lovato, ... a už tak se stydím, že je znám.