Únor 2013

Výkřik :)

27. února 2013 v 18:22 | Míša*** |  Kreslení
Moje poslední fantasmagorie... Nakonec to dopadlo jinak, než jsem smýšlela. Vlastně to mělo být docela obyčejné. Ale t o bych nebyla já, kdybych z toho neudělala odraz mých duševních pocitů a oko samosebou nesmí chybět. Můj obvyklý formát A2. Použité jsou hlavně vodovky a černý fix.

Dítě never more

14. února 2013 v 21:23 | Míša*** |  Deníček
Ačkoli už nějakou dobu vím, že má přijít ten zasloužilý věk osmnácti let, kdy o sobě budu moci prohlašovat, že jsem dospělá, přestože to pro mě znamená jen několik málo zanedbatelných změn, stejně bude zvláštní usnout jako dítě a probudit se jako sebeuvědomělý občan s volebním právem.

Je sice pravda, že dítě v pravém slova smyslu už nejsem nějakou dobu, už to bude nějaký ten týden, co nevěřím na ježíška, místo adventního kalendáře pojídám antikoncepční pilulky a dokážu se podělit o čokoládu (většinou), ale stejně cítím nějakou změnu, která zřejmě nebude spočívat v uskutečnění mých plánů z nejsilnějšího období mého pubertálního vývinu, kdy jsem věřila, že hned první vteřiny svých osmnáctých narozenin budu trávit balením a stěhováním se od svých rodičů, ale evidentně to bude den jako všechny ostatní, vstanu, vyčistím si zuby a rádoby dobrovolně odklušu do školy, kde přetrpím těch naštěstí jen 6 hodin a pak vyčerpaně padnu na postel a budu děkovat bohu za víkendy. Zřejmě nepovyrostu o deset centimetrů, třebaže bych ráda a nenaplní se mi hlava všemi informacemi, co správný dospělák má vědět, jak jsem si představoala jako malá. Bude to den, jako každý jiný a přitom jsem si ho vždy malovala, jako největší mezník v mém životě. A tím z nynějšího pohledu rozhodně není. Uřčitě už jsem zažila mnohem více důležitějších zlomových dní a ještě více jich teprve zažiji.

Takže asi jen ve zkratce: Sbohem mé dětství, vítám tě zodpovědnosti.

50 odstínů šedi vs Stmívání

6. února 2013 v 20:59 | Míša*** |  Život a Věda
Po prolouskání těmi šesti sty stránek slavného erotického románu, kdy jsem stále čekala na nějakou hlubší zápletku, jsem si nemohla nevšimnout té podobnosti se ságou Stmívání. Celý příběh je u obou knížek založený na "zakázaném" vztahu muže a ženy. Edwarda stejně jako Christiana Greye lze popsat slovy: úspěšný, bohatý (s touhou obdarovávat), neskutečně sexy se zálibou ve vážné hudbě a s dokonalou schopností hry na klavír. Bella a Anastasie jsou dvě nevinné holky bezhlavě zamilované do někoho, kdo je pro ně značně nebezpečný a pro jehož způsob života se musí mnohé obětovat. Celkový příběh je pomalý, dialogy jsou jednoduché.

50 odstínů šedi je psáno v jednoduchém stylu, stále se zde opakují stejné fráze, slova. Když už zápletka byla téměř nulová a věty holé, tak jsem doufala, že sex to jako vždy zachrání, ale bohužel ani ty vytoužené erotické pasáže mě zrovna neuchvátily. Stále podle stejného vzorce, neustálé opakování frází, malá diverzita míst i způsobů. Jednoduše si nedokážu představit, až podle toho natočí film. Bude to stejně jako Stmívání plné roztoužených pohledů, otevřených úst a hloupých frází, snad to zachrání ty erotické scény, ačkoli si ani tím nejsem zrovna jistá.

Vzhledem k tomu, že na posledních dvou stránkách to začalo teprve být zajímavé, si teď plánuji přečíst druhý díl s nadějí, že konečně pochopím ta kvanta nezodpovězených otázek a snad se tam konečně začne něco dít.