Červenec 2013

Ozvěny z minulosti

30. července 2013 v 12:24 | Míša***
Moje nejoblíbenější písnička? Za svůj život jsem si prošla několika fázemi svého hudebního vývoje. Do 10ti jsem poslouchala pouze kazety s Hurvínkem a byla jsem přesvědčená, že to tak zůstane až do konce mého života. Po tom, co jsem svůj první Siemens A50 úspěšně utopila v záchodě, jsem dostala první mobil vybavený barevným displayem a tím úžasným vynálezem infračerveným portem, v tom lepším případě ještě bluetoothem :D, což byla naprostá senzace a kromě obrázků s koťátkama a kočičkama jsem začala toužit i po těch super písničkách a tak jsme s kámoškama začaly trávit čas hlavně datovým přenosem a protože jsem měla počítač, stala jsem se hlavní pirátkou party a příjímala objednávky na další dávku hudby.

"The finest day that I ever had, Was when I learned to cry on command
I love myself better than you, I know it's wrong so what should I do?"

Ačkoli to nerada říkám, musela jsem projít fází Britney Spears a Terezy Kerndlové. Jistě už od malička jsem byla ve své silně rockové rodině krmena Kabátama, AC/DC, Iron maidenem, :-) a Joan Jett, ale pořád jsem byla 12tiletá holka s Bravíčkem v levé a zrcátkem v pravé ruce. Myslím, že mi bylo právě 12, když jsem poprvé slyšela Nirvanu. Byla to láska na první pohled, pamatuji si to jako dnes. Tou dobou jsme ještě měli chatu a moji rodiče se ji snažili všemi silami změnit v to nejkrásnější místo na světě, takže jsem téměř bydlela v Hornbachu a Bauhausu a často jsme tam jezdili v taťkově pracovním nákladním autě. A tam se to stalo...

"Hate me ,Do it and do it again, Waste me, Rape me, my friend"

Myslím, že to byla písnička Rape me, co zrovna hrála v rádiu, když jsem se taťky s dětskou nevinností zeptala, kdo to zpívá. Tohle bylo poprvé, co jsem měla silný pocit, že pokud to neuslyším znova, nemá smysl jíst, pít, ba ani dýchat. Od té doby jsem to ještě zažila párkrát, pamatuji si, jak rodiče v našem 2+1 bytečku nadávali, že jestli okamžitě nevypnu tu Ruby od Kaiser Chiefs, nebo později Gives you hell od All american rejects, co hraje už po padesáté, tak mě dají k adopci... :-) Ale to byly jen takové úlety, moje srdce navždy zůstane věrno Nirvaně.

"I´m the worst at what I do best and for this gift I feel blessed."

Už je to něco přes šest let a i když si většina mých přátel do teď myslí, že Kurt Cobain je označení pro jihoamerické zvíře, tak já vím, že navždycky to bude člověk, který mě v těžkých chvílích dokáže uklidnit. Je to láska, která smrt přenáší a moje oblíbená písnička určitě patří Nirvaně. Která to je? Jo, tak to opravdu nedokážu říct. Ale ostatní písničky jsou proti tomu jen známosti na jednu noc, tohle je ta pravá láska :-).¨

"I'm so happy 'cause today I've found my friends
They're in my head. I'm so ugly, but that's okay, 'cause so are you"

Co je pro vás ve vztahu nejdůležitější?

12. července 2013 v 11:21 | Míša*** |  Deníček
Na našem světě žije několik miliard lidí. Ať už Matka Tereza nebo Adolf Hitler, všichni se narodili s prázdnou hlavou a čistým štítem. Na tato bezbranná stvoření působily dědičné vlivy a sílá společnosti. Prvních pár let bylo lehkých, sobeckost je lehká, někomu zůstala, šťástní lidé, jiní si začali všímat jedinců kolem sebe a tím se zmohutnila kopa jejich problémů.

Soužití s jinou osobou vyžaduje jistou dávku trpělivosti. Uvnitř hlavy každého z nás se dějí naprosto odlišné procesy. Pokud se jedná o povrchní vztahy, tak zaobírat se každou neshodou je zbytečné a nesmyslné, čas od času je nutné něco vypustit a jít dál. Ale pokud už se rozhodnu s někým spojit svůj život tím nejhlubším možným způsobem, jsou tady věci, bez nichž se neobejdu. Jako malá jsem si kupovala časopisy typu Top Dívka, Bravo Girl! a podobně, nespočetněkrát jsem bez jakýchkoli zkušeností se vztahem zjišťovala pomocí jejich minitestíčku, jaká budu přítelkyně, milenka nebo dokonce matka a bez jakýchkoli výčitek svědomí jsem zaškrtávala odpovědi tak, aby mi vycházely výsledky, které jsem chtěla,..

Pamatuji si na otázku: "CO JE PRO VÁS VE VZTAHU NEJDULEŽITĚJŠÍ?" láska, důvěra, peníze, obětavost, prostor, společné zájmy, sex, věrnost, tolerance, komunikace, spolehlivost, vzhled. Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč je mezi možnostmi LÁSKA - domnívala jsem se, že pokud člověk MILUJE, všechny ostatní věci jsou samozřejmostí. Pokud někoho miluji, dokáži se pro něj obětovat, o společných zájmench se nedá mluvit, protože s dannou osobou bych s úsměvem na tváři i umývala veřejné záchodky, komunikace je snad základ všeho, sex? s kým jiným by měl být lepší?, je jasné, že se na něj mohu spolehnout, proto ho přeci miluji, toleruji vše, co dělá, protože to tvoří jeho osobnost a já to musím přijmout, ne měnit, nikdo pro mě na světě není krásnější, může mít kolik prostoru potřebuje, protože mu DŮVĚŘUJI...

ALE V PRAXI? To tak asi není. .. a teď vím přesně, kterou z těch všech možností bych vybrala. Neříkám, že na tom ostatním nezáleží, ale je to DŮVĚRA. Nic není únavnější, než stále někoho o něčem přesvědčovat, ujišťovat a dokazovat pravdu. A nedokážu si představit, že bych někoho milovala a nedokázala mu přitom důvěřovat... takový cit neznám. Proto, pokud někdo nedůvěřuje mi, okamžitě začínám mít pochybnosti, co ke mě cítí.

Taky pokud druhá osoba řekne něco, co mohlo ublížit vašim citům, je lepší se zeptat, jak to myslela, protože ne vždycky musí věci být tak jak vypadají a vyvozovat závěry není nejlepší způsob, jak vybudovat kvalitní vztah. Ale pokud tomu druhému nedůvěřujete, nemá žádná komunikace ani smysl, zbytečné plýtvání slovy.

Reklamní triky, které používají obchodní společnosti k obalamucení potenciálních kupujících, není ve vztahu možné používat. Je něco jiného prodat někomu velmi kvalitní nerezový elektrický gril, který mu za měsích zrezaví... a něco jiného je tajit vaší polovičce, jaký doopravdy jste, jen abyste dosáhli svého. Tomu grilu bude jedno, že skončí na skládce starého železa... ale další nefunkční vztah jen podrazí vaši psychiku a bude stát čas, který je v lidském životě tím nejhodnotnějším platidlem. Takže je velmi důležité dát tomu druhému hned od začátku najevo, co se ve vás skrývá, protože v tomhle případě neriskujete štěstí jen někoho jiného, ale i své vlastní. A snad hledáme někoho, kdo nás bude brát v celé naší kráse a ne se skrytými vlastnostmi a snahou se změnit.

Nejduležitější je najít způsob jak řešit společné konflikty. Je těžké řešit problém, který ani neexistuje a každá strana ho vidí úplně jinak. Takže nehledejte řešení a neudělujte rozsudek, dokud nebudete znát příčiny... a je opravdu efektivnější léčit příčinu bolesti, než bolest samotnou.

Já vlastně nevím, zda jsem řekla, co jsem chtěla... jen kolem mě se nachází hodně lidí, kteří jsou si moc jisti svou pravdu, až nevidí tu možnost, že by se mohli mýlit. A je těžké přesvědčovat je o opaku... nemějte pořád potřebu dopisovat konce, stojí méně úsilí nechat papír o chvilku déle čistý, než později škrtat a přepisovat, nebo ještě hůře... žít ve lži navěky.

Po stopách fantazie

5. července 2013 v 11:41 | Míša*** |  Kreslení
Poslední dobou nemám na svoje koníčky vůbec čas. Konec školního roku je obvykle hektický a teď, když už konečně začaly prázdniny, utírám rozpláclé mušky z oken nevděčných řidičů a když se z práce vrátím domů, stihnu ze sebe jen vydrhnout pot a prach, nastavit si budík na nepříjemně brzké hodiny a jít spát. Ale přeci jen nějaké obrázky se mi za tu dobu nashromáždily.. :-)
1 x A4, 3 x A3 a 1 x A1 ...

Nic mě nefascinuje více než lidské oko...
... teda kromě ostatních částí lidského těla :-)
To je můj první pokus o Lanu Del Rey... al trošku jsem to zpackala.. :D

Taylor Momsen :-)
CatGirl
A na konec něco, co ani já neumím pojmenovat :-)
Za týden končím s prací, tak snad, kromě dohánění poviiné četby, se dostanu i k zábavnějším činnostem. :-)