Říjen 2013

Neutron Star Collision

23. října 2013 v 21:04 | Míša*** |  Deníček
Our love would be forever.
And If we die we´ll die together.
Well I said never cause our love would be forever.
Our hearts combined like a neutron star collision.
I have nothing left to lose, you took your time to choose.
Muse

What else can I say... The tiny light of your heart is too far and I am freezing here without you. You disappeared in a fog and your shadow turned into darkness which surrounds me so I cant see the ruined world all around yet. You had stolen my sun and air before you left... I cant breath. All flowers died a long time ago. The Earth stopped orbiting. I´ll cut my heart out and I´ll find you. My gift to say goodbye. Dont worry I dont need it. And I do not want it.

Jak přelstít osud

22. října 2013 v 22:28 | Míša*** |  Deníček
Chytá do slabých rukou padající kousky zbytků svého štěstí, snad jen proto, aby je mohl upustit na zem s vědomím, že to bylo jeho rozhodnutí a smát se tak osudu, nad nímž vyzrál. Bolest si uvědomuje, ale začal ji mít rád, aby mohl sám sobě tvrdit, že žije život, jaký si přeje. Místo, aby dělal věci, jež ho činí šťastným, naučil se být šťastný z věcí, které jej ničí. Víra v nenapadnutelnost jeho činů je silnější než pud sebezáchovy. A tak žil šťastně až do smrti, ale v dalších kapitolách knihy už se neobjevil.


Otevři oči, ta douhá noc končí...

18. října 2013 v 17:57 | Míša*** |  Deníček
Mám pocit, že nemám, co říct. Chtěla bych se vypsat, ze svých pocitů, ale když nad tím tak přemýšlím, mé dnešní postřehy by byly asi spíš k smíchu, neboť to jsou věci, které jsem si měla uvědomit už dávno. Jako bych vyprávěla, jak jsem 18 let žila bez toho, abych si uměla sama zavázat tkaničky. Není to nemožné, ale občas to může být nepříjemné. Teď už padat nebudu.
Cítím se najednou tak silná. Uvědomila jsem si, že nemůžu po světě honit lidi, jež jsou pro mě důležití, stačí, když jim dám o sobě vědět a nechám je samotné rozhodnout se, zda chtějí přijít. Protože pokud jim nedám tuhle možnost, nidky se nedozví, jak moc jsem nebo nejsem pro ně důležitá.

Je možné vycházet s každým, ať už je jakkoli odlišný a jehož názory jsou vám jakkoli nesympatické stejně jako jeho chování, ale těžší je zachovat si u toho svou důstojnost, své postavení a úroveň, a pod tu se já už nehodlám nikdy snižovat, protože pokud mám s někým sdílet životní cesty, nehodlám se koukat, jak si létá v letadle nade mnou, zatímco já se prosekávám hustým pralesem a houštím pokrytá kapkami vlastního potu a krve. Hodlám vzlétnout a doufat, že daná osoba se naučí na mě koukat i z toho nového úhlu, neboť bylo mou chybou, že jsem neměla dost odvahy to udělat už dávno.

Žádné ústupky a zufalství nebo pláč. Pokud se naskytne nějaký problém v neporozumnění si, není důležité jej vyřešit co nejrychleji a nátlakem, ale chce to čas, aby si obě strany ujasnily, zda jejich počínání mělo oprávněné základy a jak si chtějí ve vzniklé situaci nadále počínat. Prostě to chce čas.

Left behind the perfect crime.....