Únor 2014

Cigareta

24. února 2014 v 21:55 | Míša*** |  Deníček
"Dobrý den, paní Dolenská, mohla by jít Lenka ven?" ptávala jsem se nevinně. V naivitě bylo skryté kouzlo, ta křehkost, se kterou mi mohl kdokoli zbořit můj svět. Ježíšek neexistuje. Bezpečí je jen pojem. A za několik let bude všechno jinak. Ironií je, že v té době má naivita byla nenapadnutelná. Nemohl ji rozbít nikdo ani nejtvrdším kladivem. A v tom bylo to kouzlo.

Fouká mrazivý vítr, zapaluji si cigaretu.

"Nikdy už nechci být s nikým jiným. Miluji tě. Chci to." První plány skutečného života. První chvilky opravdového štěstí, opravdové lásky. Život má jiný smysl a tím smyslem jsi ty.

Kouř mi stoupá od úst a rozprostírá se mi do vlasů, které na sobě nesou střípky z mé minulosti jako letokruhy stromů. Ve které části se asi vytratily zbytky mé víry a odhodlání? Snad u konečků…

"Odpusť, ale musím odejít. Tam, co mi mé srdce káže. Té vášni se nedá poručit. Jsem mladá a cítím, že ve tvém náručí stárnu moc rychle."

Ptáci mi létají nad hlavou v nádechu smogu a jen kroutí hlavou nad světem, který člověk stvořil, Sluneční paprsky hledají na Zemi poslední nedotčená místa. Neúspěšně, ale stále znovu a znovu se ztrácí za obzorem, právě jako je tomu i teď.

Tvůj úsměv je k nezaplacení, díky jiskry ve tvých očích vzplane i voda. Chci se jí dotknout a popálit si prsty. Nech mě ochutnat tvou vůni.

Jen ať se vpíjejí kapičky smrti do mé kůže, už toho bylo dost. Cigaretový dým mě objímá jako jediný přítel.

Kdysi jsem se ve tvém objetí cítila v bezpečí, teď mě dusí. Láska opředená lží už sama neví, čím byla.

Cigareta vyhasíná, přidám do kroku a jdu dál.

Pravda

6. února 2014 v 20:49 | Míša*** |  Deníček
Pravda je ukrytá pod hromadou snů. Obarvené světlo se odráží od pokřivené skutečnosti. Uši slyší a oči vidí, na každém kousku těla břitva nože zanechá jinou vzpomínku. Když chci znát pravdu, budu pátrat... pátrat po nepoznatelném. Neúspešně stále dokola. Orel mi vykloval oči a tím mě spasil. Vzal mi důvod pochybovat.