Květen 2014

Není jednoduché být

11. května 2014 v 19:32 | Míša*** |  Deníček
Není těžké něco chtít, ale je sakra těžké zjistit, co to je. Všichni z nás se snaží přijít na to, kým jsou, ale nikdy to není tak jednoduché. Na to, abychom popsali, kdo jsme potřebujeme přesné definice všech pojmů, kterými bychom se chtěli prezentovat. Problém je v tom, že tyto definice neexistují a i kdyby existovaly, pro jedno slovo by jich byly tisíce, protože jsou tak subjektivní a každý člověk se na ně dívá jinak.

Můžeme se zeptat přátel nebo rodičů, jak nás vidí oni, ale znamená to, že takoví opravdu jsme? Někoho můžeme prohlédnout, vědět, jak se v dané situaci zachová, ale nikdy neuvidíme, co se mu při tom honilo v hlavě a kolik vnitřních pocitů při tom musel potlačit. Můžeme se hodnotit podle toho, jak dokážeme skrývat své "špatné" vlastnosti. Podle toho, že se v dané situaci dokážeme zachovat správně. Ale to jsou jen naučené pojmy, obkoukané z okolí a filmů. Málokdo na venek projeví, jaký doopravdy je. Ve filmech a seriálech jsou lidi strašně jednoznační. Chovají se podle jistých pravidel, která vytváří jejich předurčenou osobnost, ale mohou s tou svou čistotou a jednoduchostí v reálu existovat?

Když někdo udělá něco, co jiným lidem ublíží, má vůbec právo prosit o odpuštění? Stejně jako dobré věci, i ty zlé činy nás dělají "tím, co jsme" a neměli bychom to omlouvat... prostě to je naší součástí. A je sobecké někomu říkat, že to byla chyba, která se nebude opakovat, protože je jedno, kolikrát ji uděláme, důležité je, že se stala a to o nás přeci něco prozradí. Můžeme lhát sami sobě, že takoví nejsme, ale jsme, nestačí jen chtít být někým jiným, myslím, že člověk se nezmění. Můsíme najít cestu, na jejímž konci je něco, co nám nedovolí odvrátit zrak a změnit směr. Obrovský plamen, který nás láká svým světlem a snad nevyhasne dřív, než k němu stihneme dojít.

Dokud si každý z nás nenajde tento plamen, bude chybovat, ale jakmile si určíme své jasné cíle, už nebude pro chyby prostor. Člověk, který schází ze scestí není dostatečně motivován.

Tak se... ehm... rozejdeme

8. května 2014 v 15:16 | Míša*** |  Deníček
Maturita...Dlouho jsem se tomuto tématu vyhýbala, přestože je pro mě momentálně velmi aktuální, protože nemám moc náladu myslet na to, že za 19 dní maturuji a chybí mi přečíst 12 knih, neumím ani jednu maturitní otázku a jsem ráda, že vím, kdy se narodili naši, natož Mácha s Čapkem, ale vzhledem k tomu, že tady na blogu pomalu dokumentuji každý zlomený nehet, asi by bylo "fér" se zmínit i o Ní.

Úplně nejvíce mě děsí fakt, že Maturita není momentálně můj největší problém. Není vůbec překvapivé, kolik vztahů v tuto stresující dobu míří do slepých uliček. Ale nevěděla jsem, že se to bude týkat i toho mého. Byla tam totiž obrovská značka "slepá ulice", ale my se přesto rozhodli vejít do ní. Tak po té dlouhé době, která utekla od mých 14ti let, konečně ochutnám, co to znamená "být sama".
Sky was falling down and my world seemed to be grey
nightmares during the noon and no fairy tales
But your smell on a pillow made my day.
It gave me a reason for trying new ways.

Samozřejmě cítím selhání, ale také poprvé za dlouhou dobu cítím, že nikomu nemůžu ublížit. Nikoho nesvazuji a nikomu nedávám najevo, že se mi nezavděčil. A to je pro mě momentálně to nejdůležitější. Zkusím žít poprvé za dlouhou dobu pro sebe a ne pro někoho jiného. Snad se to naučím. Snad aspoň zjistím, kdo vlastně jsem já, zatím se znám jen jako pojem "my".

Původně jsem plánovala napsat něco hodně dlouhého. Něco jako rekapitulaci poslední etapy mého života, ale ještě na to nemám. Nemůžu to zatím oficiálně uzavřít. Chce to všechno čas..... čas, který teď tak zoufale postrádám.