Dneska, zítra, pozítří

7. září 2014 v 23:02 | Míša*** |  Deníček
Kap,
...........kap,
.......................kap,
padá déšť,… déšť z nebe,
V záři slunce se kapka třpytí,
odráží jen tebe.

Měla uhasit mé plameny,
při dopadu jen více vzplály.


Teď v tvé kapce můj oheň svítí.
Ničí tě a pálí.

Na milionech pixelů se dívám na příběhy čisté lásky. S duší čistou, neposkvrněnou jedinou chybou, ještě mají lidé šanci žít. Slunce svítí a mokrých míst je na zemi málo. Ale když jednou šlápnete z cesty do bláta, na podrážce už to zůstane a na bílém koberci pak zanechá stopy. A co se špinavými botami? Je možné využít něčí čistotu a setřít ze sebe své hříchy, ale pokud toho člověka milujete, raději ho necháte chodit po jeho čistém koberci a vy sami navždy budete bloudit močály a bažinami.
Pravda občas bolí, ale je to důvod ji zatajovat? Vždy jsem chtěla jednat tak, aby pravda a štěstí splývaly v jedno. Ale jako sobecká bytost jsem se k tomu nepřiblížila ani zdaleka. Od svého bílého koberce se budu muset vydat opačným směrem, jít dlouhou prašnou cestou a doufat, že mi to bláto oschne a opadá, než dostanu chuť zase jít k někomu na návštěvu.

Vím, že musím odejít. Ale nejdříve musím přetrhnout tolik lan a řetězů. Každá molekula mého těla je připoutaná něčím, co mě drží poblíž. Budu se snažit, ale bez srdce se žít nedá.

Vždycky jsem se snažila dělat to, co mi připadalo správné. Ale už jako malá jsem spáchala hned několik věcí, za které se stydím. Věci, které už navždy povleču s sebou, kamkoli se hnu. Ukládají se mi jako molekuly tuku do srdce. V odrazu zrcadla se nereflektují, ale každý dobrý skutek a správné rozhodnutí jsou jimi zastřeny. Jak mám vědět, zda nečiním správné věci jen proto, abych odčinila ty zlé? Co když se jen snažím zahalit svou pravou tvář, které bych se ve svém odrazu lekla. Jako pod nánosy make-upu se snažím skrýt před realitou. Jaký by asi byl den, kdybych nechala rozum osobám pověřeným a dala se jen tak vláčet časem.


Vždy jsem si myslela,…. A teď už si to nemyslím.


Za ty roky mého vývoje se ze mě pomalu začal stávat pokrytec. Na venek jsem tvrdila, jak jsem svatá, ale to jen proto, že jsem krotila své neřesti. Opravdu se člověk hodnotí podle svých vnějších projevů a činů? Co kdyby to bylo podle toho, co by dělal nebýt státu, zákonů, pokusů o morálku. Páchat zločiny lze z dobrých anebo zlých důvodů… kolik lidí by bylo propuštěno z vězení? Milosrdné lži skrývající sobectví, strach z toho, že zklamete, že si ve skutečnosti nemyslíte to, co byste měli? A co, kdybyste to řekli nahlas? Kolik lidí by vám zbylo? A zůstali byste se sebou vy sami, nebo by bylo tak těžké snést svou přítomnost?


Měli bychom se obdivovat za to, že tlumíme své chování anebo vzhlížet k těm, kteří přes všechny výstrahy následují své touhy?



Láska je zvláštní, donutí člověka přestat řešit tyhle otázky. Najednou je všechno jasné… záleží jen na tom, co chce ten druhý a je úplně jedno, jestli je to dobré pro lidstvo nebo naprosto sobecký čin, jediná správná věc je mu to splnit. Postarat se, aby byl šťastný. Takže, až budete chtít udělat něco nemorálního a něco, co by mohlo trápit vaše svědomí, najděte si někoho, kdo vás bude milovat, udělá to za vás a nebude toho ani vteřinu litovat….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama