Novopečená vysokoškolačka

28. září 2014 v 21:05 | Míša*** |  Deníček
Tak mi skvěle vychází mezery mezi předměty. Ve středu jsem hodinu a půl seděla v centru Ostravy na lavičce a pomalu jsem si připadala, že mi každou chvíli příjde někdo vypsat pokutu za překročení povolené doby využívání veřejných míst k sezení. Všude byl neuvěřitelný ruch a lidi pobíhali jak šílení. Osazenstvo kavárny, co byla hned naproti se za tu dobu kompletně obměnilo tak třikrát a holubi sezobali snad všechny nechtěně upuštěné drobečky v celém blízkém okolí. Zkoušela jsem hrát hru na "Kdo dříve uvidí červené auto", ale u přibližně třicátého červeného auta v průběhu dvou minut mě to přestalo bavit a taky jsem moc vyhrávala, když jsem neměla žádné spoluhráče. Kdo by čekal, že v Ostravě se všemi těmi semafory a ucpanými kruhovými objezdy bude tak velký provoz.

Nakonec mi trošku zvedlo náladu extrémě dlouho připravované coffee to go nově se zaučující servírkou v té nepochopitelně předražené kavárně naproti

Je to příjemné po dlouhé době zase psát písmenka, už mi hrabe z těch celodenních hromad číslic a matematických operátorů, které se v tom nejlepším případě stanou náplní mého budoucího povolání v doprovodu s pěkně dlouhým titulem před a za mým jménem. Chvilkama si připadám jako na prvním stupni základní školy, třeba když po nás v jednom předmětu chtěli algoritmus na uvaření čaje, zato občas mám pocit, jako by na mě mluvili jiným jazykem a v tom dobrém případě rozumím aspoň spojkám a předložkám. A tato ztracenost bohužel není způsobena tím, že máme některé přednášky ve slovenštině.

Ale jinak mě to tam baví. Sedět ve třídě s pár exotama, s několika zapálenýma a pak s lidmi, co se zdají normální, ale co si budeme povídat, šli studovat matematiku...

Snažím se vypadat jako někdo normální, což mi dost komplikuje moje náhlá nemoc, zřejmě pokus mé imunity zničit blížící se bakterii známou jako "musím znovu do školy", ale na zmutovanou verzi vysoké školy už to moc nefunguje, chodím tam i polomrtvá. No každopádně mé neustálé narušování přednášek smrkáním a chraptěním by ještě šlo nějak přežít, ale když mi tuhle začala téct krev z nosu a než jsme se dostali od jednoduchých výroků ke složeným, už jsem měla na lavici půlku balíčku červených kapesníků a pár kapek okolo, už si mě někteří (ti méně zapálení) začali všímat.

Na tento vysokoškolský život si jde lehce zvyknout, většina vyučujících nepožaduje docházku, ale už se vidím, jak se dokopu k samostudiu, to si to tam raději odsedím. Jediné, na co si ještě moc nemůžu zvyknout, jsou ty dvouhodinovky. Už na střední jsem se posledních deset minut před přestávkou snažila zkondenzovat z té přesycené nudy poslední kapky soustředěnosti.

ALE jsou tady i výhody - konečně se nemusím přezouvat a mohu se na svět dívat z o 15 cm větší výšky po dobu celého dne, aniž bych se musela skrývat před školníkem a ředitelem.

Takže nakonec mou nechuť ke studiu asi překousnu a svou brigádu servírky si zatím opravdu nechám jen jako "koníček". :-)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kika Kika | E-mail | Web | 28. září 2014 v 22:44 | Reagovat

Víš co, já úplně nesnáším to využívání veřejných prostranství. Mám u toho takový divný pocit, i když je to přece normální :-)

Jinak ta docházka je dvousečná zbraň.. Protože dokopat se pak k samostudiu je někdy pak hoooodně těžký.. Ale záleží předmět od předmětu. Pokud někdo přeříkává knihu, tak to si ji raději přečtu sama..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama