This is the end, my only friend, the end, I'll never look into your eyes, again

22. září 2014 v 17:26 | Míša*** |  Básnění
Byla krásná, v očích se jí třpytil život a vlasy měla propletené perlami zplozenými jejím úsměvem. Její pohyby byly jemné jako dotyky vln a proudů větru, ale když odcházela, na nebi se blýskalo, perly se rozsypaly z provázků a při jejich dopadu zahřmělo. Jako vichřice rozházela můj svět a zmizela za obzorem. Když se poslední kousky zkázy ustálily na pevné zemi, začala se i ta hroutit. Půda pod nohama se pomalu měnila v prach a má roztrhaná křídla mi nedovolila vzlétnout.

Nezbylo po ní nic, jen její minulost, naše minulost. Když její vůně vyprchala z mého polštáře, začala jsem hledat další stopy po její bývalé existenci. Chodila jsem na místa, kde chodívala ona a sedala si na její židle. Představovala jsem si, jak si rovná vlasy za uši a zvedá pohled, aby mě zaplavila láskou. Posedlost to byla veliká, ale nestačila. Potřebovala jsem něco hmotného, ale taky něco, co má duši, na které kdysi zanechala stopy. A pak mi to došlo - byl tady celou tu dobu - ON.

Celou tu dobu běhal po světě. Člověk, který ji možná miloval stejně jako já. Jehož svět obrátila vzhůru nohama ještě dříve než ten můj. Když byli spolu, tak se jí dotýkal, hladil ji a líbal. Dříve nemilá představa teď nabrala nebývalého významu. Potřebovala jsem ho. Byl to poslední, co po ní ještě zbylo.

Krčila jsem se za popelnicí a přemýšlela jsem, jak navážu konverzaci s důvodem mého příjezdu do tohoto neznámého města, s tímto neznámým člověkem. Ačkoli jsem tady byla poprvé, viděla jsem ji tady všude. Jak se opírala o sloup a čekala na něj, jak zvonila na jeho zvonek a netrpělivě stepovala přede dveřmi, nemohla se dočkat, až ji obejme. Jak spolu ruku v ruce šli po chodníku a nastupovali do jeho auta. Tenhle pocit jsem potřebovala a on teď byl jediným jejím obrazem, který jsem mohla mít. Konečně vyšel ze dveří.

Byla jsem neskutečně nervózní, prohrábla jsem si vlasy, nasadila výraz "jsem ztracená" a šla jsem se ho zeptat na cestu. Byla tady všude kolem. Jako by mě touto pěšinkou provázela.

"Promiň, asi jsem se ztratila, nevíš náhodou, jak se odsud dostanu do centra?"
"To by od tebe bylo moc milé."

Byla to sice krátká cesta, ale pár vět jsme prohodili. Seděla jsem ve stínu její minulosti a přísahala bych, že ze sedadel ještě nezmizelo její teplo. Nechala jsem mu číslo.

Za dva dny mi psal, jestli bych nechtěla někam zajít. Souhlasila jsem. Večer byl hezký, snažila jsem se na něj zapůsobit, když už začínalo být pozdě a mé narážky čím dál zřejmější, zeptala jsem se, jestli by si mě nechtěl vzít někam do soukromí. Souhlasil.

Přišla ta chvilka, na kterou jsem tak dlouho čekala. Když jsme vyšli ven, zatáhla jsem ho za roh a začala vášnivě líbat, líbat na místech, kde ona jej také líbala, na místech, kterých se ona dotýkala svými rty. Cítila jsem ten jejich jemný dotyk, teď už nešlo skončit, konečně jsem se s ní znovu setkala. Cítila jsem její vzrušení, její teplý dech, tlukot jejího srdce, byla ve mně. Milovala jsem ji každým kouskem svého těla a konečně jsem ji získala zpátky. Vžila jsem se do její kůže a nechala jsem ho, ať se mě dotýká. Dotýká se tak, jako se kdysi dotýkal jí. Nesplynula jsem s ním, to s ní. Znovu jsem nalezla důvod svého žití, na chviličku se mi zase rozproudila krev v žilách. Tak jako už dlouho ne. Neotevřela jsem oči, pouze jsem se sesunula k zemi. Byla pryč. Neváhala jsem ani chvilku a vydala se za ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Edona Edona | Web | 24. září 2014 v 17:21 | Reagovat

To je opravdu zvláštní, překvapivé.

2 Angie Angie | Web | 10. ledna 2015 v 15:22 | Reagovat

Přiznám se, zaujali mě Doors v nadpisu článku, a proto jsem se dala do čtení. A vůbec nelituji, bylo to nádherné. S kouzlem, o touze po nějakém zbytku toho, co bylo a nakonec o tom, co všechno člověka v té touze napadne, co všechno udělá. Tohle bylo ještě krásně nevinné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama