Jak vypadá studium matematiky na VŠ

15. listopadu 2014 v 13:27 | Míša*** |  Život a Věda
Přijde matematik do fotolabu a zadává zakázku.
Prodavač se ho zeptá: "Devět krát třináct?"
Matematik odpoví: "117, proč se ptáte?"

Jakožto studentka matematiky se často setkávám s otázkami jako "K čemu matematika je?", "Tebe to baví?" a "Co s tím budeš dělat?". Zatím jsem ještě plnohodnotně nedokázala odpovědět na žádnou z nich. Asi každý si představí budoucnost člověka, který řekne, že studuje práva, medicínu nebo architekturu. Ale co chudáci chemici, fyzici a matematici? Zatím nejčastější reakce, s níž jsem se setkala, byla: "Takže ty budeš učit."

Studium takové aplikované matematiky není vlastně vůbec těžké. Tak třikrát do týdne se přemluvím, abych do té školy vůbec šla, pak sedím v učebnách s lidmi, kteří buď nejsou schopni říct, jaké zbytky můžeme dostat při dělení přirozených čísel třemi (prý budoucí učitelé), na druhé straně jsou tam studenti, kteří v polospánku poslouchají přednášky o integrálech a nudí se, protože to už se přeci učí v mateřské školce. A nevím, jestli to je jen můj pocit, ale tak nějak jsem si všimla, že většina těch "lepších" matematiků je strašně odměřených a arogantních. A to mnohem více než většina výborných studentů jiných oborů.

V celém plánu přednášek jsem si všimla tří základních druhů předmětů: Ty, které mají srovnat rozdíly po přechodech z různých středních škol. Ty, co zvládne každé jelito. A potom ty, které mají za cíl redukovat počty studentů.

Mezi předměty mého prvního semestru na Ostavské univerzitě patří:
  • Matematické softwary (kde nás učí v primitivním programovacím jazyce, jak nechat počítač zpracovat všechny ty složité výpočty, které nám mohou trvat i hodiny, ale nedoporučují nám je využívat při řešení domácích úkolů),
  • statistika a pravděpodobnost (kde si po několika málo prvních přednáškách uvědomíme pravděpodobnost, s níž se dostaneme do dalšího semestru),
  • algebraické struktury (např.: matice, determinanty, a další zcela abstraktní věci, v nichž zatím nevidíme žádný smysl, ale je nám vtloukáno do hlavy, jak moc velký význam mají),
  • matematická analýza (limity, derivace, integrace ... jen pro silnější žaludky),
  • základy matematiky (opáčko ze střední, kde velké procento studentů odpřísáhne, že to vidí prvně v životě),
  • matematika zajímavě (seznámení s různými oblastmi matematiky, abychom pochopili, že nikdy nebudeme umět všechno),
  • úvod do teorie matematiky (pochopení matematických zápisů a principů důkazů).
Všechny tyto předměty mají úžasně chytlavé zkratky jako vomaz, utelo nebo masof, čemuž se první týden dokážeme smát, další týden trvá, než je umíme rozluštit a pak vymizí veškeré kouzlo a my si za tím umíme představit, co nás čeká, což je občas dost na nic. Stejné to je i s volnými hodinami, prvních 6 B-smartů a návštěv Mekáče je jako splněný sen, ale pak nejenže dochází finance na tuto nezdravou srandu, ale přichází pochopení nepřímé úměrnosti mezi velikostí jejich burgerů a následným hladem.

S blížícím se prosincovým volnem se objevují smíšené pocity. Budeme se moci flákat ještě o kapku více než během semestru, což se zdá už tak nemožné, ale po vyprchání všech promilí nasbíraných třicátého prvního dne tohoto úžasného měsíce následuje trest za ta kvanta času promrhaného s kamarády Jagermeisterem, Jackem a sledováním nových dílů Walking Dead a The 100.

Zatím jsem se během svého studia dozvěděla jen pár věcí. Ale ta největší změna od střední asi je, že nestačí znát správnou odpověď, od teď je třeba to dokázat, bez toho to je jen snůška žvástů s nulovou hodnotou a nikoho nezajímá.

Když nedokážete vystvětlit devítiletému dítěti, co děláte, tak tomu buď pořád ještě dostatečně nerozumíte nebo to vůbec nestojí za to. (Albert Einstein)

Jestli bych doporučila studovat aplikovanou matematiku? :-) no... myslím, že každý, kdo k tomu tíhne si tu cestu najde sám a nikdo jiný by tam chodit neměl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 14:02 | Reagovat

Já bych na matematiku jít nemohla, jsem na ni úplně a bezesporu blbá. Jo, kdyby žil můj děda, možná bych přemýšlela o maturitě z matematiky, i když o tom na druhou stranu pochybuji,.. na matematiku musejí jít chytří lidi, kteří jedničku z matematiky nedostali pouze omylem. :-)

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 16:27 | Reagovat

Matematiku já docela můžu.

3 Hann. Hann. | E-mail | Web | 15. listopadu 2014 v 16:27 | Reagovat

Matematiku bych studovat nešla i když jsem si ji teď jako velkej frajer vzala jako volitelnej předmět. Doteď mi nedochází, co tam dělám :D začali jsme derivace a jsem úplně mimo :D nicméně pokud to opravdu někoho baví tak nevidím důvod, proč by na takovou vejšku nešel :)
A co s takovou školou dělat? sama bych odpovědět nedokázala. Ale náš třídní (+matika+fyzika) vystudoval MATFYZ a stejně dělá učitele :D

4 Em Age Em Age | Web | 15. listopadu 2014 v 16:59 | Reagovat

Obdivuju tě, že na něco takového máš nervy, ale také hlavně - nadání a talent. :D Můj přítel taky miluje matiku, tak mi teď místy něco vysvětluje, i když už do školy nechodím. :-) V jeho podání je to zajímavé.
Tvůj článek mě od studia matematiky ještě více odradil, ale byl skvěle napsaný a já ho přečetla od A do Z. :-D
Taky se koukáš na The 100? Je to dobrý seriál. :-)

5 Miloš Miloš | Web | 15. listopadu 2014 v 19:16 | Reagovat

Důkazy matematických vět, kolik je v tom krásy, nad tím každý matematik zaplesá.
Nejlepší jsou důkazy vět charakteru ekvivalence, které se zpravidla dokazují jako konjunkce implikací zleva doprava a zprava doleva. A co teprve, když jedna z implikací se dokazuje sporem. To už je přímo rozkoš :) Matematická indukce také není špatná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama