Světloplachost

15. října 2017 v 18:43 | Míša*** |  Básnění
Každé ráno se před východem slunce skrývám,
během dne jen zapomínám sny, co noc za nocí mívám.

Den za dnem a každý jiný
z pevné sítě pavučiny
zkouším rozplést kousky viny.

Když se setmí a zhasnou světla,
zavřou se kvítka, co přes den kvetla.
Tma pohltí vše, co ještě zbylo,
naděje kopu i víry kilo.

"Tak zavři oči," mě nabádá.
Začíná snění nadvláda.
Tak tiše polknu ta dvě slova,
nechám si o tobě zdáti znova.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. prosince 2017 v 21:30 | Reagovat

Potichounku městem kráčí
plynových lamp zhasínači. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama