Říjen 2018

Jen další kousek štěstí

23. října 2018 v 16:10 | Míša*** |  Deníček


Je jedno kolikrát tu větu vysloví, pokaždé to bolí jako poprvé. Celý svět se setmí a já nedočkavě očekávám další úder vteřinové ručičky, ale ten nepřichází. Čas ve vesmíru se zastaví a já se marně snažím popadnout dech. Dívám se na nás z výšky jako na maximálně zpomalený film a jediný pohyb, který tomu zpomalení odolává, jsou tekoucí slzy po mé tváři, které se otřásají vibracemi ze sílících zvuků toho, co řekl zacykleného v nekončící smyčce. Chtěla bych se mu přiblížit, dotknout se jeho teplé kůže, ale něco je špatně. Jen myšlenka na krok směrem k němu způsobí oddálení o deset metrů, a tak to jde dál, až za mnou už není pevná zem a já se poddávám pomalému pádu, který neskončí, dokud někdo nezmáčkne play. On nestojí na dně té propasti a nechytá mě do náručí, v jeho očích se neodráží strach ani zděšení. Je to pro něj jen obvyklý den. Den, kdy ze mě vysál další kousek chuti žít, další kousek naděje, další kousek štěstí.