Život a Věda

Jak vypadá studium matematiky na VŠ

15. listopadu 2014 v 13:27 | Míša***
Přijde matematik do fotolabu a zadává zakázku.
Prodavač se ho zeptá: "Devět krát třináct?"
Matematik odpoví: "117, proč se ptáte?"

Jakožto studentka matematiky se často setkávám s otázkami jako "K čemu matematika je?", "Tebe to baví?" a "Co s tím budeš dělat?". Zatím jsem ještě plnohodnotně nedokázala odpovědět na žádnou z nich. Asi každý si představí budoucnost člověka, který řekne, že studuje práva, medicínu nebo architekturu. Ale co chudáci chemici, fyzici a matematici? Zatím nejčastější reakce, s níž jsem se setkala, byla: "Takže ty budeš učit."

Studium takové aplikované matematiky není vlastně vůbec těžké. Tak třikrát do týdne se přemluvím, abych do té školy vůbec šla, pak sedím v učebnách s lidmi, kteří buď nejsou schopni říct, jaké zbytky můžeme dostat při dělení přirozených čísel třemi (prý budoucí učitelé), na druhé straně jsou tam studenti, kteří v polospánku poslouchají přednášky o integrálech a nudí se, protože to už se přeci učí v mateřské školce. A nevím, jestli to je jen můj pocit, ale tak nějak jsem si všimla, že většina těch "lepších" matematiků je strašně odměřených a arogantních. A to mnohem více než většina výborných studentů jiných oborů.

V celém plánu přednášek jsem si všimla tří základních druhů předmětů: Ty, které mají srovnat rozdíly po přechodech z různých středních škol. Ty, co zvládne každé jelito. A potom ty, které mají za cíl redukovat počty studentů.

Mezi předměty mého prvního semestru na Ostavské univerzitě patří:
  • Matematické softwary (kde nás učí v primitivním programovacím jazyce, jak nechat počítač zpracovat všechny ty složité výpočty, které nám mohou trvat i hodiny, ale nedoporučují nám je využívat při řešení domácích úkolů),
  • statistika a pravděpodobnost (kde si po několika málo prvních přednáškách uvědomíme pravděpodobnost, s níž se dostaneme do dalšího semestru),
  • algebraické struktury (např.: matice, determinanty, a další zcela abstraktní věci, v nichž zatím nevidíme žádný smysl, ale je nám vtloukáno do hlavy, jak moc velký význam mají),
  • matematická analýza (limity, derivace, integrace ... jen pro silnější žaludky),
  • základy matematiky (opáčko ze střední, kde velké procento studentů odpřísáhne, že to vidí prvně v životě),
  • matematika zajímavě (seznámení s různými oblastmi matematiky, abychom pochopili, že nikdy nebudeme umět všechno),
  • úvod do teorie matematiky (pochopení matematických zápisů a principů důkazů).
Všechny tyto předměty mají úžasně chytlavé zkratky jako vomaz, utelo nebo masof, čemuž se první týden dokážeme smát, další týden trvá, než je umíme rozluštit a pak vymizí veškeré kouzlo a my si za tím umíme představit, co nás čeká, což je občas dost na nic. Stejné to je i s volnými hodinami, prvních 6 B-smartů a návštěv Mekáče je jako splněný sen, ale pak nejenže dochází finance na tuto nezdravou srandu, ale přichází pochopení nepřímé úměrnosti mezi velikostí jejich burgerů a následným hladem.

S blížícím se prosincovým volnem se objevují smíšené pocity. Budeme se moci flákat ještě o kapku více než během semestru, což se zdá už tak nemožné, ale po vyprchání všech promilí nasbíraných třicátého prvního dne tohoto úžasného měsíce následuje trest za ta kvanta času promrhaného s kamarády Jagermeisterem, Jackem a sledováním nových dílů Walking Dead a The 100.

Zatím jsem se během svého studia dozvěděla jen pár věcí. Ale ta největší změna od střední asi je, že nestačí znát správnou odpověď, od teď je třeba to dokázat, bez toho to je jen snůška žvástů s nulovou hodnotou a nikoho nezajímá.

Když nedokážete vystvětlit devítiletému dítěti, co děláte, tak tomu buď pořád ještě dostatečně nerozumíte nebo to vůbec nestojí za to. (Albert Einstein)

Jestli bych doporučila studovat aplikovanou matematiku? :-) no... myslím, že každý, kdo k tomu tíhne si tu cestu najde sám a nikdo jiný by tam chodit neměl.

Být či nebýt GAY

30. září 2014 v 21:49 | Míša***
Není to přirozené. Neslučuje se to s Biblí. A čím více to budeme podporovat, tím více se jich vyrojí.
Aneb už toho začínám mít dost

Cause I'm feeling for her what she's feeling for me
I can try to pretend, I can try to forget
But it's driving me mad, going out of my head
I v tom našem slavném dvacátém prvním století někteří lidi mají pocit, že můžou ostatní poučovat o tom, co je správné, jak mají žít a co cítit. Po tom všem, čím si homosexuálové prošli v dějinách a když už konečně jejich "nemoc" přestala být jako nemoc klasifikována a hlavně léčena, pořád jim nemůžeme dát všechno, co požadují?

Jistě existuje mnoho pádných argumentů, proč by měly být sňatky mezi osobami stejného pohlaví zakázány, proč by neměli/y mít právo vychovávat děti, .... ale ještě jsem žádný z nich neslyšela.

Když budou mít homosexuálové děti, i jejich děti budou homosexuální a lidstvo pomalu vyhyne.
Myslet si, že dítě homosexuálů bude také homosexuální lze ze dvou mi známých důvodů. Ten první bude zřejmě, že to odkouká od jeho rodičů - neznám dítě, které by se chtělo podobat svým rodičům, a taky si myslím, že zrovna toto je jedna z věcí, na kterou výchova opravdu žádný vliv nemá, jediné, na co vliv má je to, jak se se svou sexuální orientací v pozdějším věku poperou, zda se ji budou snažit ukrývat a vstoupí do nešťastného manželství, které neuspokojí jejich potřeby, nebo od svých rodičů uslyší, že jsou perfektní takoví, jací jsou a budou si hrdě prorážet cestu v tomto prozatím ne zcela tolerantním světě. Druhý z důvodů, proč si to myslet je dědičnost. Tady se přiznám, jsem si trošku zapátrala. Jisté je to, že zvýšenou sympatii ke stejnému pohlaví nebude mít na svědomí jeden jediný gen, zatím se podařilo zjistit, že nějakou (velmi velmi malou) zásluhu na tom, zda se muž raději kouká na balet než na fotbal má na svědomí gen uložený na chromozomu X - tento chromozom má muž šanci získat POUZE od matky, takže pokud to správně chápu, není možné, aby jej získal od svého homosexuálního otce. Pokud se tedy tento homosexuální muž nějakým omylem dostane ke zplození potomka a bude to syn, svůj chromozom X mu nepředá, tudíž ani tento "růžový" gen, svůj chromozom X předá pouze své dceři, na kterou působí obdobně - zvyšuje její touhu po mužích. A ta bude mít hooodně dětí. Tímto se dostáváme k třetímu bodu tohoto chabého argumentu a to k vyhynutí lidstva. Ani nevím, co na to říct. Fakt si někdo myslí, že ta (co já vím) jedna dvacetina populace, která nebude plodit potomky způsobí konec lidské rase? Trávím teď každý den v Ostravě a mám pocit, že, i kdyby všichni její neromští obyvatelé byli teplí jak krásný letní den, pořád by počet dětí na jednoho Ostraváka vyhovoval celkovému průměru v ČR. (dobře, chabý a dost rasistický pokus o vtip, přiznávám).

A taky bych se trošku zamyslela nad tím, co jsem teď někde četla, a to, že gayů poslední dobou přibývá a přibývá. Možná by neuškodilo, se zamyslet nad tím, jestli to třeba nemůže být způsobeno větší svobodou, která dovoluje lidem svou pravou orientaci přiznat bez větších postihů. A tak jich je stále stejně, ale více z nich, vyšlo s pravdou ven.

Není to přirozené
Řekl člověk... co je asi tak více přirozené, než to, co pochází z našeho nitra? Továrny? Mobilní telefony? Televizní přenosy? nebo snad polívky ze sáčku? Pokud chcete hrát na přirozenost, vraťte se do jeskyně a zatímco budete bojovat o přežití, možná vás přejde ta touha rýpat se v cizích životech. Hodně "lidí" pak z této logiky nepochopitelně vydedukuje, že vrahové také zabíjí ze zcela přirozených pohnutek a netolerujeme jim to. Ano, teď jste na to kápli, ona totiž vražda a párek gayů narušují naprosto rovnocenně naše svobody a práva. Věřím, že při třetí světové už nebudou naši zemi brázdit tanky, na atomovky se vykašlem a necháme na bitevním poli promítat gay porno.

To, že heterosexuální páry plodí dnešní dobou zdegenerované potomky přilepené u monitoru počítače s absolutním nezájmem o okolní svět, ještě neznamená, že je to přirozené. Ba naopak bych i řekla, že přirozenější je v dnešní době ty děti nemít.

Asi se shodneme, že na lidech je v dnešní době složité poznat tu prvotní přirozenost. Ale u zvířat už nikdo nebude pochybovat. Pan čáp s panem čápem vychovávající jejich ukradené čapí dítě, makakčí samičky užívající si žhavého sexu bez svých mužských protějšků, lvi, žirafy a mnoho dalších. Možná by za nima nějaký chytrý člověk měl zajít a vysvětlit jim, že to není přirozené.

Žena nemůže dítěti nahradit otce a muž matku
Ano, to je pravda. Zato dětské domovy, svobodné šestnáctileté matky a ulice dítěti poskytnou ten potřebný komfort. Tečka.

Děti homosexuálů se stanou terčem šikany na školách
Kdyby rodiče, média a ostatní chytré okolní vlivy neplodili tak konzervativní názory, postupem času už bychom tady měli mnohem osvícenější jedince, které by ani nenapadlo smát se někomu, kvůli tomu, že ho vychovávají dvě osoby stejného pohlaví, stalo by se to normální, běžnou věcí a nikoho by ani nenapadlo na to upozorňovat - ale to je asi pro naši civilizaci moc velké sousto.

"Běž do háje, kamaráde. Mě možná vychovávají dvě matky, ale ty jsi ten, co si to dělá u lesbického porna."

Navíc si myslím, že homosexuální páry tvoří mezi sebou ještě silnější pouto než heterosexuální, protože jejich láska je mnohem náročnější. Musí o ni mnohem více bojovat a to je posilní. A když dva silní jedinci vychovávají dítě, snad mu nějakou tu sílu taky předají, aby si z takových zakomplexovaných debilů, co si potřebují na jiných vybíjet zlost, nic nedělalo.

Láska jim nestačí?
Proč homosexuálům nestačí jejich registrované partnerství a pletou se do heterosexuálních praktik jako je manželství, pokud to přece není póza, musí si vystačit s láskou, ne? ......Ne.
Všimla jsem si, že hodně lidí toto vůbec nechápe. Pokud dva lidi nejsou manželé, nemají žádné společní jmění, dědické právo, nemají nárok zjišťovat soukromé informace toho druhého, například zprávy o jeho zdravotním stavu. No a ten největší problém přijde ve chvíli, kdy řekněme dvě ženy jsou spolu ve vztahu, jedna z nich má dítě. A ta druhá ho s ní vychovává, ale nemá na něj absolutně žádná práva. Její podpis nic neznamená. U doktora nemá nárok se dozvědět o jeho zdravotním stavu, co se týče právního vztahu jí a dítěte, jsou to cizí lidé.

Biblické důvody
Toto téma jsem si nechala na konec. Upřímě musím přiznat, že Bibli jsem teda nečetla a prozatím to ani neplánuji. Všechna náboženství jdou mimo mě, takže o této problematice a o tom, jaký problém s hmosexuály mají třeba křesťané, fakt moc nevím. A taky moc nerozumím tomu, jak funguje Bůh. Ale věřím, že kdyby se ho někdo zeptal, tak by našel nějakou tu kapku pochopení a schválil to.

Teď jsem si vzpomněla na něco mimo mísu, ale myslím, že to bude pěkná vsuvka na závěr. A taky pěkná ukázka toho, že naprosto běžně na světě dochází k tomu, že se dva lidé nepochopí. A pak vznikají takovéto banální problémy. Je lehké tvrdit, že něčí touhy jsou zvrácené a špatné, když ty naše shodou okolností zapadají do povolených a lidmi schválených norem a nemusíme se nikomu zpovídat. Jak by asi bylo všem heterosexuálům, kdyby se pomalu museli stydět za to, že si to rozdají se svou drahou polovičkou.

No každopádně, to jsem trošku odběhla, jednou k nám do angličtiny na střední škole přijeli nějací rodilí mluvčí z Kanady a shodou okolností to byli křesťané. Chvilku si s námi povídali a pak nám v angličtině položili otázku:
Kdybyste se Boha mohli zeptat na jednu otázku, co by to bylo?
Načež má spolužačka to zřejmě nepochopila správně a vypadlo z ní:
Do you like skiing?

___________________________________________
No a co si o tom myslíte vy?

50 odstínů šedi vs Stmívání

6. února 2013 v 20:59 | Míša***
Po prolouskání těmi šesti sty stránek slavného erotického románu, kdy jsem stále čekala na nějakou hlubší zápletku, jsem si nemohla nevšimnout té podobnosti se ságou Stmívání. Celý příběh je u obou knížek založený na "zakázaném" vztahu muže a ženy. Edwarda stejně jako Christiana Greye lze popsat slovy: úspěšný, bohatý (s touhou obdarovávat), neskutečně sexy se zálibou ve vážné hudbě a s dokonalou schopností hry na klavír. Bella a Anastasie jsou dvě nevinné holky bezhlavě zamilované do někoho, kdo je pro ně značně nebezpečný a pro jehož způsob života se musí mnohé obětovat. Celkový příběh je pomalý, dialogy jsou jednoduché.

50 odstínů šedi je psáno v jednoduchém stylu, stále se zde opakují stejné fráze, slova. Když už zápletka byla téměř nulová a věty holé, tak jsem doufala, že sex to jako vždy zachrání, ale bohužel ani ty vytoužené erotické pasáže mě zrovna neuchvátily. Stále podle stejného vzorce, neustálé opakování frází, malá diverzita míst i způsobů. Jednoduše si nedokážu představit, až podle toho natočí film. Bude to stejně jako Stmívání plné roztoužených pohledů, otevřených úst a hloupých frází, snad to zachrání ty erotické scény, ačkoli si ani tím nejsem zrovna jistá.

Vzhledem k tomu, že na posledních dvou stránkách to začalo teprve být zajímavé, si teď plánuji přečíst druhý díl s nadějí, že konečně pochopím ta kvanta nezodpovězených otázek a snad se tam konečně začne něco dít.

Cesta ke zdraví ► Vitamín A

10. června 2012 v 13:42 | Míša***

Když se řekne vitamín A, možná se vám vybaví zrak a mrkev, ale je to jediné k čemu nám vitamín A pomáhá?

C20H30O

ZRAK
Vitamín A působí příznivě na tvorbu RODOPSINU, což je pigment obsažený v oku, který je velmi citlivý na světlo - tudíž umožňuje vidět i za šera. Z nedostatku vitamínu A může vzniknout šeroslepost (špatné vidění za umělého nebo nízkého osvětlení). Kromě toho, při jeho nedostatku vysychají sliznice a při vyschnutí sliznice v očích vzniká riziko požkození rohovky -> až oslepnutí. Také přecitlivělost na světlo může být způsobena nedostatkem.

JINÉ ÚČINKY
Kromě očí působí příznivě také na funkčnost sliznic, růst kostí, krvetvorbu, spermie a vajíčka, je potřebný pro správný vývoj plodu. Bylo dokonce zjištěno, že je prevencí rakoviny (konkrétně lykopen), ale naopak u kuřáků bylo prokázáno, že denní dávka větší než 1 mg způsobuje větší riziko rakoviny.

ZDROJ
Zdrojem vitamínu A jsou červená a oranžová barviva (alfa-karoten, beta-karoten a lykopen). Jeho zdrojem jsou jak rostliny: je například v mrkvi, meruňkách, švestkách, broskvích, v ananasu, rajčatech, paprikách, ale i ve špenátu a kopru, petrželové nati, tak živočichové: Mléčné výrobky, vaječný žloutek, rybí tuk, játra.

Beta-karoten je provitamín A -> to znamená, že to je látka, která není sama vitaménem, ale tělo je schopné si ho z ní vyrobit... proto se doporučuje přijímat v tabletách raději tuto látku, jelikož nadbytek beta-karotenu tělo vyloučí a nedojde k předávkování.

PŘEDÁVKOVÁNÍ => hypervitaminóza
Předávkování potravinami jako ovoce a zelenina ani volně prodejnými vitamíny A prý nehrozí, ale pozor byste si měli dávat v těhotenství, kdy předávkování může mít vliv na správný vývoj končetin plodu. Také pozor při konzumaci jater (medvědích jater), kde je obsaženo opravdu velké množství...100 gramů medvědích jater může být smrtelné. (Naleznete informace o případech s otrávenými polárníky, kteří jedli vnitřnosti ledních medvědů)

Doporučená denní dávka pro dospělého člověka je přibližně 1 mg za den, tato denní dávka může být překročena až 3x než dojde k otravě.

Předávkováním provitamínem A (beta-karotenem) není možné, maximálně se vám kůže zabarví do oranžova (to se využívá v kosmetickém průmyslu - samoopalovací přípravky), jeho nadbytek se totiž uskladňuje v tukových tkáních (v kůži, játrech) a uvolňuje se pouze při nedostatku vitamínu A.

Vitamín A patří do skupiny vitamínů rozpustných v tucích spolu s (D, E, K), takže jeho absorbce do těla probíhá spolu s tuky, bez nich se neumí správně vstřebat.



Kreutzerova sonáta

7. června 2012 v 21:47 | Míša***
Novela L. N. Tolstého, Kreuzerova sonáta mi přišla pod ruku díky dlouhému seznamu povinné četby k maturitě. Jinak by mě ani nenapadlo si ji v knihovně vypůjčit a to by byla škoda. Nejen, že byla kátká. Pouhých 114 stránek malého formátu, ale také mě dost zaujala. V celku trefně popisuje psychologii manželství té doby a myslím, že by se dala přenést i na tu dnešní.

Děj knihy se odehrává celý v jednom vagonu vlaku, kde se vystřídá mnoho cestujících. Cestuje tam mimo jiné Advokát, Stařec obchodník, obchodní pomocník, žena, muž (vypravěč) a nervózní pán, který moc nemluví. Advokát nakousne, že v té době se rozvádí čím dál více lidí, načež se strhne diskuse, proč tomu tak je, Stařec tvrdí, že to způsobuje vzdělaní, že domluvené sňatky byly lepší a vůbec zastává dost konzervativní názory, žena naopak tvrdí, že manželství je podmíněno láskou, a v tom se do diskuse přidá do teď mlčenlivý pán a začne se s ní hádat, že co prý je to láska, jak dlouho trvá a že on s tím má zkušenosti, načež po chvíli prohlásí, že on je ten známý Pozdnyšev, muž, který zabil svou ženu. Poté, co to pronese, je každý zaskočen.

Po chvíli se už schyluje k večeru a ve vagonu zůstane jen Vypravěč, Pozdnyšev a spící pomocník. Načež se Pozdnyšev rozhodne převyprávět muži, sedícímu vedle něj (vypravěči) proč zabil svou ženu. Vyprávění trvá celou noc.

Vypráví jak zprvu žil prostopášným životem, protože všichni, které tehdy uznával, to dělali také, poté, že doufal v klid v manželství, ale zjistil, že co se se svou ženou dosyta nabažil fyzickou láskou, začali se hádat a prvotní zamilovanost se najednou změnila v nepřátelství. Jak strašně žárlil a jak nesnáší lékaře, kteří provádí prostitutkám potraty a nabádájí k hříšnému životu tím, že místo, aby od se od něj snažili tito vědci lidi odehnat, nabízí jim léky na pohlavní choroby... Popisuje jak ke konci života svou ženu dočista nenáviděl... Přelom nastal, když se objevil jeho starý známý - houslista - kterého nikdy neměl moc rád. Ale přivítá ho ve svém domě a představí ženě, co hraje na klavír. Vidí v Houslistovi konkurenci a žárlí, ale tím, že by Houslistu do svého domu znovu nepoznal by projevil slabost a ukázal by, že se ho bojí, že v něm vidí hrozbu. Proto uspořádá ve svém domě dokonce koncert v němž vystupuje jeho žena na klavír a Houslista. Tehdy hrají Kreutzerovu sonátu (proto název knihy).

Muž se musí vzdálit na nějakou pracovní cestu, ale ví, že se nemusí obávat, že Houslista brzy také odjíždí. Bohužel se z dopisu od jeho manželky dozvídá, že houslista nejen že neodjel, ale byl ji i znovu navštívit, rozhodne se okamžitě vrátit. V návalu žárlivosti vtrhne do domu, vejde do pokoje, kde ti dva jsou spolu (ale jen v jedné místnosti, nemá důkaz, že ho žena opravdu podvedla). Přesto popadne nůž a vrhne se na ni. Houslista uteče. Žena mu říká, že se nic nestalo, že ať jí věří, ale on ji stejně bodne tím nožem do boku, načež odejde z místnosti (kde už k ženě přiběhla chůva jejich pěti dětí) a jde do své pracovny. Vytáhne revolver a pomýšlí na sebevraždu, jako mnohokrát před tím, ale najednou ztrácí důvod. Řekne sluhovi, ať zavolá policii a na prosbu manželčiny sestry jde do místnosti, kde jeho žena umírá. Čeká, že se mu omluví, ale ona se na něj zlobí. Vyčítá mu to a do pár hodin zemře. Ho odvezou na stanici, ale po několika měsících ho soud zprostí viny z důvodu, že nebyl při smyslech. On to popírá a tvrdí, že celou tu dobu věděl moc dobře, co dělá. Přesto je zproštěn. Až na pohřbu své ženy, jak ji viděl ležet ztuhlou v rakvi, si uvědomil, že to byl on, kdo jí vzal život.

Co se mi na příběhu líbí, je to, že pořád tady nikde není ten důkaz, že ho ta žena opravdu podvedla, ale na tom stejně nesejde, protože tak jako tak ji zabil. Psychologie hlavního hrdiny je geniální. Jeho revoluční myšlenky ohledně manželství jsou nanejmíň zamyšlení hodné.

Doporučuji všem, je to krátké, zajímavé, chytlavé a může to dát i více než jen 2 hodiny utrpení při čtení nějaké nudné povinné četby. Přemýšlím, že se ještě k Tolstému vrátím, protože jsou-li všechny jeho knihy takto geniální, byl by hřích je nepřečíst.. :D

Cesta ke zdraví ► HEŘMÁNEK

29. května 2012 v 21:43 | Míša***
Jak možná víte nedávno mě osvítil duch svatý a uvědomila jsem si, že se sebou musím něco dělat. Tak jsem začala vyhledávat způsob zdravého životního stylu. A jako první bych chtěla představit Heřmánek, který je natolik mnohostranný a hlavně léčí stres, který mnohdy může přejít ve vážnou depresi, která nejen, že vás deptá duševně, ale je také příčinnou ztráty imunitního systému a později i mnoha bolístek, které lékař nenajde a nevyléčí, protože jsou jen a jen ve vaší hlavě, v tom horším případě je najde, ale mnohdy nevyléčí, protože ta jistá věc odejde jen pokud se vyléčíte duševně... a možná tomu nikdo nevěří, ale já ano.

Věřím tomu, protože s tím mám své zkušenosti. Kromě toho jsem nedávno četla o případu ženy, která ve svých téměř čtyřiceti letech zjistila, že má ve svém břiše veliký nádor, jeho velikost byla připodobňuvána k fotbalovému míči, už nevím, zda-li to byl karcinom, zřejmě ne, každopádně, zjistila, že tento nádor ji v břiše roste už od osmi let, kdy si prodělala jisté traumatické zážitky... Musela najít cestu, jak se vnitřně dostat zpátky do toho období a vyřešit si ty problémy a opravdu se jí to povedlo a do šesti týdnu, mám pocit, byl nádor pryč. Ale konec keců... jdeme na heřmánek

Heřmánek = Matricaria
Tato poměrně univerzální nenápadná bylinka pomůže k obnově vaší střevní mikroflóry, léčivě působí na záněty tlustého střeva, celkově správné funkci zažívacího traktu, trávení, jelikož má pozitivní funkci na hladké svalstvo. Díky uvolnění svalů může také pozitivně ovlivnit menstruační bolesti, zklidňuje kožní záněty a brání kožním infekcím...

Heřmánkový čaj

1) Pokud máte potíže s trávící soustavou, křeče v břiše, nesprávnou funkci střev
2) Jelikož má heřmánek močopudnou schopnost - tedy pomáhá vylučovat z organismu škodliviny, lze také uplatnit při zánětu močových cest.
3) Máte-li večer potíže usnout, doporučuje se malý šálek neslazeného heřmánkového čaje před spaním, uklidní vás a tím dopomůže ke klidnému spánku.
4) Má účinky, jako antidepresiva, působí pozitivně na duševní nesrovnalosti a dopomáhá k vnitřnímu klidu. Trpíte-li depresemi, neváhejte a zkuste ho. Za zkoušku se nic nedá.

Návod k přípravě: (nebo si ho kupte :D)
Asi 2 gramy usušených heřmánkových květů přelijte vřelou vodou (4 dl) a nechte louhovat tak 10=15 minut) Nedoporučuje se sladit, ani nechávat dlouho odstát, upřímě mi moc nechutná, ale studený je ještě horší :D

Heřmánek a kůže

Možná jste si všimli, že některé značky, mám dojem, že i garnier, vyrábí sprchové gely, či šampony právě heřmánkové. Nenechte se zmýlit, není to jen díky jeho krásné vůni, ale díky jeho účinkům na pokožku, kterou zjemní, zabraňuje infekci, a dokonce pomáhá léčit i popáleniny prvního a druhého stupňe. Podporuje hojení, klidní bolest. Dokonce můžete využít jeho protizánětlivosti i v dutině ústní a z vylouhovaného heřmánku si vytvořit kloktadlo. V lékárnách je spousta přípravků s heřmánkem, stačí se pořádně informovat.

Heřmánkový zábal na vlasy

Kromě toho, že heřmánek skvěle působí na psychiku a fyzické zdraví, dopomůže také vašim vlasům. Jedni tvrdí, že vysušuje, z mých zkušeností je opak pravdou. Použijte normálně šampon, kondicioner a po důkladném umytí jen vmasírujte do vlasů k pokožce hlavy, případně na konečky. Má skvělé účinky na kůži, a kvalitní vlasy musí vyrůstat z kvalitní kůže, kromě toho se postará o nevzhledně trčící vlásky všemi směry. Nemusíte se bát používat jak jen to půjde, 1-2x týdně. Budete mít krásnou, celistvou hřívu, u blondýnek navíc pomáhá zesvětlovat a rozjasňovat ne vždy zářivý špinavý blond.

Příprava: Heřmánek nechat vylouhovat cca 20 minut, sceďte a roztok použijte. Nechte působit hodinu a poté smyjte.

Myslím, že vám nezbývá nic, než souhlasit s všestranností této rostlinky. Udělejte si zábal na vlasy, kůži, vypijte si heřmánkový čaj nebo si dopřejte heřmánkovou koupel a můžete si být jisti, že jste udělali něco pro své zdraví.

POZOR: Někteří lidé na heřmánek mohou být alergičtí, pokud si nejste jisti, já bych na vašem místě hned nešla do pití čaje, ale zkusila bych si potřít heřmánkem kůži, pokud se objeví vyrážka, raději bych ho nepila. Také se to nesmí s tímto čajem přehánět. A mezi jeho pitím by se měly dělat mezery... například ho můžete pít 2-3 týdny a poté je dobré alespoň na týden přejít například na meduňku nebo mátu. Taktéž u dětí jeho příliš časté pití může mít spíše negativní účinky.

Cesta ke zdraví ► ÚVOD

29. května 2012 v 20:34 | Míša***

Láduji se volským okem s topinkou, hned vedle leží sklenice za jeden den snězené nutely a obaly od čokolády, jsem celá ulepená od oleje z topinky, ale přeci ještě najdu sílu natáhnout se pro lahev s CocaColou.

Znáte ten pocit? Já už jsem podobnou situaci zažila hodněkrát a není to zrovna fain.

Ono, člověku nedochází, co se svým tělem provádí. Ve škole nám dělají přednášky o drogách, chlastu a kouření, ale nikdo tam ještě nepřišel, aby nám řekl, jak se správně stravovat a jaké to bude pro naše tělo mít dlouhodobé i krátkodobé důsledky. Ale pak příjde jednou ten den, kdy se přestanete smát lidem v "Jste to, co jíte" a pochopíte, že se sebou musíte něco začít dělat, protože vaše tělo vám začíná dávat najevo, že jde do kytek a to už je pozdě.

Já vím o čem mluvím. Nikdy jsem si neuvědomovala, jak je stravování důležité. A to hlavně proto, že si jím co chci a jak chci a nijak znatelně nepřibírám... Takže pokud se to neprojeví navenek, je celkem jasné, že se to projeví vnitřně. Došlo mi to až teď Když mi kolabuje imunita, přestává fungovat to, co má, naopak to, co nemá, se začíná tvořit tam, kde nemá a podobně, všichni se bojí karcinogenních nádorů, ale existuje taková spousta těch nekarcinogenních, které na správných místech umí taky pěkně potrápit... To ani nepostřehnete a máte celý život v háji, protože zdraví je strašně důležité. Pokud jste o něj ještě nepřišli, nemůžete vědět jak, ale já bych ráda apelovala na váš rozum a, prosím vás, obejděte ten lidský zvyk nevěřit ničemu, co sami nepoznáte a uvěřte lidem, kteří už poznali.

V některých věcech, jako je třeba zdraví jsem vždy zastávala filozofii typu: Neohlížej se na zétřek, nemusí nastat a nedbala na rady lékařů, kteří ví, co říkají, protože někdy mohla jejich léčba být třeba bolestivá a její plody jsem mohla sklízet až třeba za deset let, a tak jsem si říkala, proč trpět pro dny, které nemusí nastat. A teď vím, že už nemůžu dělat nic a ta bolest vás stejně nemine. Ještě existuje názor: "Máme přeci medicínu na vysoké úrovni a prášky proti bolesti... " směšné. Pokud znáte někoho, kdo každý den bere prášky na bolest, protože bez nich neudělá ani fňuk, zeptejte se ho, jaké to je. Kromě toho chemie děsně ničí tělo, játra, ledviny. Důležité orgány, bez nichž jen stěží můžete pokračovat v žití. Takovým skvěle ukázkovým případem je Dr. House. Je to sice jen seriál, ale vsadím se, že existuje spousta lidí v podobné situaci.

No nic, nějak jsem se rozpovídala, ... nicméně, hlavně jsem chtěla říci, že právě teď nastala ta správná chvíle zaplnit rubriku život a věda. Hodlám se teď zaměřit na léčivé účinky potravin, bylinek, nápojů, stejně tak na škodlivé účinky, na správné stravování, na sport a zdravý styl života a kromě fyzické stránky také na psychickou. Hodlám o tom psát články. Jelikož budu pátrat, pro své dobro, tak proč se nepodělit s tou hrstkou, co si to zde u mě přečte.

Co víte, každý může změnit svět,... No, možná trošku přeháním. Možná jsem jediná v české republice, co se stravuje špatně a nic si z toho nedělá. :D

A jen abyste špatně nepochopili... nemluvím teď o obezitě. Nemusíte být tlustí nebo anorektičky, aby se dalo tvrdit, že máte problémy s potravou, trávením a podobně. Já jsem poměrně hubená, ale stejně se láduju tak pěti tabulkama čokolády týdně a jím sice pětkrát denně, ale rozhodně ne pravidelně... Možná si myslíte, že jsou to kecy, ale počkejte si.,,,
 
 

Reklama